Řešilo se například, zda mají klinické sestry možnost vstupovat do rozhodování o změnách na pracovišti. Jestli se jejich zkušenosti využívají při úpravách pracovních postupů. Zda mohou mluvit do plánování směn, personálního zajištění nebo organizace péče. Důležitou roli hrálo také sesterské vedení, profesní rozvoj, mentoring nových kolegyň a kolegů, mezioborová spolupráce nebo práce s daty o kvalitě a bezpečnosti. Nemocnice navíc pravidelně získávaly zpětnou vazbu od svých zaměstnanců a mohly sledovat, zda se pracovní prostředí skutečně mění. V principu šlo o poměrně jednoduchou otázku: Co sestrám komplikuje možnost dělat jejich práci dobře – a co z toho dokážeme změnit?
Když se změnilo prostředí, změnily se i výsledky
Po dvou letech se ukázalo, že jednotlivé nemocnice byly v zavádění změn různě úspěšné. Přirozeně právě tam, kde se podařilo posunout nejvíce, byly vidět i zajímavé výsledky.
V nemocnicích, které nově splnily více než čtvrtinu sledovaných organizačních cílů, klesl podíl sester s vysokým vyhořením o 6,3 procentního bodu. Podíl sester uvažujících o odchodu zároveň klesl o 7,6 procentního bodu.
Studie samozřejmě neříká, že jedna konkrétní změna automaticky zabrání vyhoření. Magnet4Europe je komplexní program a zapojené nemocnice postupovaly různě. Přesto výsledky přináší důležitou zprávu: pracovní prostředí není jen kulisa, ve které se vyhoření odehrává. Je jedním z míst, kde lze hledat řešení.
Někdy mohou rozhodovat i malé věci
Velká část problémů zdravotnictví samozřejmě nemá jednoduché řešení. Nedostatek sester nelze odstranit jednou poradou a dlouhodobý personální problém nevyřeší nový pracovní postup. Ne každá změna ale musí začínat velkou reformou.
Někdy stojí za to podívat se na obyčejnou směnu očima člověka, který ji skutečně absolvuje.
