Vy jste velký expert na poranění předního zkříženého vazu. Nedávno jste o této problematice přednášel i na mezinárodním kongresu v Madridu. Jaké jsou poslední trendy?
Konkrétně u poranění předního zkříženého vazu je důležité vhojení samotných štěpů. Podle mě to ale není jen o využití toho samotného kostního štěpu, ale o možnostech nového vrůstu nervových vláken do štěpu. To je zásadní otázka i nyní, kdy se využívá tzv. ortobiologická léčba, tedy využití kmenových buněk, plazmy bohaté na trombocyty, kolagenu, hydrolyzovaných kolagenů atd. Navíc ne pouze operace samotná vede k úspěchu, ale zásadní je rekonvalescence a dobře vedená rehabilitace.
A jak jsme na tom v Česku s kvalitou rehabilitace?
Pořád jsme bohužel ve většině případů svědky toho, že si pacient většinou na půl až třičtvrtě roku prakticky lehne doma do postele a pak začne znovu sportovat. I když ten kloub a celý orgán na to nejsou vůbec připravené. Je to veliký problém. Myslím, že na tom bude potřeba u nás pracovat.
Jakou cestou půjdete na svém oddělení?
Určitě je to komunikace s pacientem a edukace. Doba, kdy pacient přichází na operaci nepřipraven a je překvapen tím, co všechno se následně děje, už by měla opravdu skončit. Důležitá je jak psychická, tak fyzická příprava na operaci. Informace o tom, co pacienta čeká po operaci, ale i vytrvalostní příprava už před operací – trénink na rotopedu, spinning a podobně.
Máte plán?
Jedním z principů ortopedické pacientské cesty je co nejrychlejší vertikalizace, co nejrychlejší zapojení svaloviny, co nejrychlejší normalizace funkce daných kloubů. To je výzva pro letošní rok. V režimu pacientské cesty připravujeme různé typy rehabilitačních programů a uvidíme, jaký z toho bude závěr.
Jak rychle by měl podle vás pacient po operaci vstát?
Máme tendenci postavit pacienta určitě ještě v den operace. Pokud je tedy operovaný dopoledne, pak v odpoledních, večerních hodinách, v průměru 6 až 8 hodin po operaci.
Pojďme k technologiím. Jste fanouškem moderních technologií?
Já jsem fanouškem těch technologií, které fungují (úsměv). Pokud nový implantát, nová technika nebo nový typ operace funguje a pacientům pomáhá, jsem určitě pro.
Co třeba navigovaná operativa?
Navigovaná operativa je dobrá pomůcka pro nestandardní výkony ve smyslu velkých deviací nebo poúrazových stavů. Rovněž je výbornou pomůckou pro začínající lékaře, kterým navigace, byť za cenu prodloužení operační doby, hodně pomůže. Jsem rád, že u nás na oddělení OrthoPilot máme a používáme ho.
A jaký vývoj navigované operativy podle vás bude do budoucna?
Mám za to, že operativa bude nejspíše preciznější, na druhou stranu ale také delší a dražší. Nicméně ortopedie určitě podle mého názoru nesklouzne do čistě robotického oboru jako například radiologie. Cit operatéra bude pořád potřeba.
Další vaší novinkou je Nanoskopie. Co to vlastně je a při jakých operacích ji používáte?
Je to trend vyšetření kloubů především kolenního, ramenního a hlezenního. A v tuhle chvíli nejen vyšetření, ale také ošetření. Navíc prakticky bez uspání pacienta pouze v lokální anestezii. Léčebná křivka je maličko delší, samotný výkon technicky náročnější, ale určitě miniinvazivnější. Tedy bez malých vpichů, bez nutnosti celkové anestezie, bez nutnosti stehu a s rychlejším návratem pacienta do standardního provozu. Bezesporu jde o velký krok dopředu.
Další metoda, kterou jste u vás na oddělení nedávno použili a o které se hodně psalo, je Briantova vertikální trakce. U koho a proč jste ji aplikovali?
Je to metoda, která se používá v dětské traumatologii při poranění stehenní kosti. Dětské organismy mají výbornou hojicí schopnost, a i zde platí, že pokud mají lékaři zkušenosti, je vhodné po nich sáhnout. Povědomí by i o méně používaných metodách mělo mít každé pracoviště, nejen dětské kliniky. Potkáváme se s těmito případy v jednotkách za rok, ale potkáváme. V tomto případě jsme ji použili i 17měsíčního dítěte.
V čem tato metoda spočívá?
Jedná se o konzervativní neoperační léčbu poranění dlouhých kostí dolních končetin, s tím, že nezasahujeme do struktury kosti operativně, ale dítě pověsíme na závěsný systém na dobu podle typu zlomeniny. A tou trakcí, která tam vzniká za kontroly prokrvení dolních končetin a otlaků, se u dětí ta zlomenina většinou do 3-6 týdnů pohojí do té míry, že jsme schopni dětského pacienta propustit do domácí léčby bez došlapování dle instrukcí lékaře.
Velkým tématem v ortopedii jsou i materiály a pooperační alergie. Jak rychle to jde dopředu a kam?
Umělé klouby procházejí v oblasti materiálu, mobility i spolehlivosti opravdu rychlým vývojem. Máme velkou výhodu, že můžeme nabídnout pacientům náhrady kolenních i kyčelních kloubů s antialergenním zirkoniem, s menším otěrem. A pro mladší pacienty pak existují metody volby, které lze kombinovat (např. možnost refixace nebo znovu upevnění do lůžka úlomku či oddělené části, pozn. redakce). Určitě je to také anatomie, postup endoprotetiky a implantace náhrady. Další paralelní cesta je nejen o struktuře implantátu, ale i tvaru.
Jsou i případy, kdy se musí implantát vyrobit na míru. Jak je důležitá spolupráce s firmami, které implantáty vyvíjejí a vyrábějí?
Je zásadní, byť implantát na míru není standardní záležitostí. Většinou je to z nějakého například onkologického důvodu, kdy musíme řešit větší ztrátu tkání kostí, svalů apod. anebo po infektech nebo právě například po nějaké alergické reakci na zvolenou protézu. S implantátem na míru musí v první řadě pacient souhlasit. Následuje komunikace s konkrétní firmou, vytvoření 3D modelu, měření, nachystání, někdy žádost na Ministerstvo zdravotnictví o povolení voperování daného implantátu. Nezbytná je také komunikace se zdravotní pojišťovnou. Pokud ale všechno klapne, tak spolupráce operatéra a výrobce je klíčová.
Jak do ortopedie vstupuje umělá inteligence?
Umělá inteligence nám dokáže spíš poradit v tom, jak přistupovat k tomu danému poranění, tzn., že zanalyzuje dané vstupní parametry a pak poradí techniku léčby spolu s nějakou prognózou. Operovat za nás ještě dlouho nebude.
Jaké podklady dostane umělá inteligence k vyhodnocení?
Hlavně magnetickou rezonanci, ale i výsledky dalších vyšetření. Jedná se o analýzu komplexního problému. AI analyzuje veškerá vstupní data jako charakteristiku pacienta, pohlaví, povolání nebo sportovní disciplínu, mechanismus poranění, anatomické poznatky z vyšetření nebo třeba anamnézu. A na základě těchto vstupních dat doporučí ideální možnosti léčby a je na lékaři, jak s doporučením naloží.
Jakou formou předává umělá inteligence zpětnou vazbu?
V tuto chvíli zatím v písemné formě. A diskutujeme na základě chatbotu.
Zkuste si představit váš obor za 50 let, kde si myslíte, že bude?
AI vstoupí do celé medicíny, ale ortopedie bude patřit k těm oborům, kde to bude spíše méně než více. AI nemůže podle mě nahradit cit ortopeda operatéra. Pravda ale je, že klinické vyšetření doplní mnohonásobně více vyšetřovacích metod. Jak ale říkám, finální rozhodnutí v dohledné budoucnosti zůstane plně v kompetenci lékaře, nikoliv robota nebo umělé inteligence.