Pane profesore, kde a kdy vznikla myšlenka na novou metabolickou JIP?
Už to zkrátka bylo nezbytné. Pracoviště tu funguje od roku 1991 a dosud prošlo jen velmi drobnými úpravami. Takže prostě potřebovalo skutečně z gruntu rekonstruovat.
Jaký jste měli při plánování přestavby cíl?
Jednoduše jsme chtěli pracoviště jednadvacátého století. To znamená prostorově a organizačně prostředí uspořádat tak, abychom naplnili maximální požadavky na bezpečnost, komfort pro pacienty a rodinné příslušníky a samozřejmě také pro personál. Dlouhodobě chceme pomocí prostředí a podmínek medicínu co nejvíce humanizovat, vytvořit co nejméně stresové prostředí s co nejvyšším hojivým potenciálem. To si myslím, že se nám tady podařilo.
Začněme tou bezpečností. V čem spočívá?
Vybudovali jsme pracoviště, které má aktuálně 10 lůžek umístěných v samostatných boxech a šest z nich je plně izolovaných. Každý pacient má naprosté soukromí a možnost izolace nám umožňuje bezpečně oddělit od ostatních pacientů vysoce infekční stavy nebo naopak izolací chránit před nákazami mimořádně imunokomprimované pacienty, kteří jsou extrémně náchylní k infekcím. Původně jsme měli 7 lůžek, provizorně 9, takže jsme se opravdu posunuli. To samozřejmě generovalo nároky na posílení personálu, takže nyní máme osm lékařů a přibližně 60 lidí sesterského a dalšího nelékařského personálu.
Bylo složité najít nové lidi?
Hledali jsme nových pět úvazků pro sestry, ale problém to nebyl. Metabolická jednotka intenzivní péče je tradičně známá svou výbornou atmosférou. :-)
Co se změnilo z hlediska komfortu?
Nyní nově máme opravdu velkorysé prostory kolem lůžek. Je to výborné pro personál, protože lůžko lze obklopit v případě potřeby celou řadou přístrojů, které jsou v danou chvíli nezbytné pro náhradu životně důležitých orgánů. Zároveň nám taková 360stupňová dostupnost lůžka umožňuje díky závěsným mobilním systémům bezproblémově reagovat na všechny možné urgentní situace. A přináší to komfort i pro pacienty, kteří mají větší osobní zónu, prostor pro rehabilitaci, pro mobilizaci z lůžka a návštěvy svých nejbližších.
Zdá se mi to nebo je světlo, teplo a zvuk uvnitř boxu s lůžkem jaksi příjemnější?
Nezdá, je to další z benefitů. Sledujeme trendy, jdeme s dobou, snažíme se pacientům navodit co nejpříjemnějšího prostředí.
Jak přesně?
Minimalizovali jsme hlukovou zátěž a optimalizovali tepelný i světelný komfort. Nechceme například aby napříč pracovištěm pípaly stále nějaké alarmy. Pacienty to stresuje. Tepelný komfort je zase zabezpečen pomocí automatizovaného tepelného systému. A jedním z výsadních rysů nové JIP je světelný komfort, tedy zachování přirozeného denního světla a klidné noci. To je jednou z nejdůležitějších věcí. Pacient, který překlene kritický stav, ale ještě ho čeká dlouhá cesta k uzdravování, musí mít k zotavování ideální podmínky.
Nové boxy mají i možnost rychlé regulace právě světelných podmínek, je to tak?
Ano. Máme možnost intenzitu světla přizpůsobovat díky automatizovanému zatmívání oken a všech prosklených prostor, které tu máme k dispozici. V případě potřeby je možné napříč celým oddělením všechny skleněné příčky a přepážky zprůhlednit, ale naopak v případě potíží, například náhlé resuscitace, můžeme jedním dotykem vše zatmavit a pokoj tak zcela vizuálně izolovat.
S vaší snahou o co nejvyšší „hojivý potenciál“ souvisí i terasa Naděje“. O co jde?
Řekl bych, že to je exkluzivní prostor, kterým se nemůže chlubit naprostá většina pracovišť intenzivní péče nejenom v Čechách, ale i kdekoliv ve světě. My nyní máme možnost nemocné vyvážet na denní světlo na naši terasu, které říkáme pozitivně „terasa Naděje“. Řada pacientů u nás pobude týdny, někdy i měsíce, takže nechceme, aby ustrnuli na lůžku s pohledem do bílého stropu. To rozhodně k uzdravování nepřispívá. Možnost s rodinou nebo individuálně se podívat na denní světlo a v uvozovkách za zdi oddělení intenzivní péče je pro ně samozřejmě obrovská mentální injekce a psychologická podpora. Na to jsme patřičně hrdí.
Zlepšili se kromě více místa kolem lůžka i podmínky pro personál?
Mysleli jsme i na ně. Samozřejmě. Sestry a lékaři mají komplet nové zázemí, novou seminární místnost na vzdělávání zdravotníků a mediků a máme tu třeba také krásnou hovornu, kde se uskutečňují ty opravdu komunikačně náročné diskuse s blízkými nemocných, kdy jim sdělujeme nejenom ty dobré, ale často i ty nepříjemné nebo vyloženě špatné informace.