Pane profesore, co vás inspirovalo ke studiu medicíny?
Můj otec byl lékař, chirurg. Původně jsem chtěl dělat něco jiného a otec mě v tom podporoval. Ale lásku k chirurgii asi máme v krvi a já se nakonec stal chirurgem.
Proč jste si zvolil právě oblast pánevního dna?
Začal jsem jako všeobecný chirurg, později jsem se specializoval jako kolorektální chirurg. Během své praxe jsem si všiml velkého množství pacientů, kteří trpěli proktologickými onemocněními nebo měli problémy týkající se oblasti pánevního dna. Považuji se za perfekcionistu. Jsem toho názoru, že pokud chce člověk podávat špičkové výkony, je nezbytné koncentrovat se pouze na jednu úzkou oblast.
Jak dlouho se chirurgii pánevního dna věnujete?
Všeobecné chirurgii jsem se věnoval deset let. Dalších osm let jsem strávil kolorektální chirurgií a posledních sedm let jsem již zaměřený pouze na proktologii a oblast pánevního dna.
Kdybyste měl vysvětlit laikovi, co je to stapler a k čemu se používá, jak byste to udělal?
Operaci prolapsu rekta pomocí stapleru jako první představil Antonio Longo. Hlavním benefitem je výrazně zkrácená doba hojení a pooperační komplikace, jako třeba krvácení nebo zácpa, jsou menší. Zákrok je také méně bolestivý. Je však potřeba nesoustředit se pouze na výhody této procedury. A zase tu je správná indikace. Klíčovou otázkou pro chirurga není „který typ operace je nejlepší“, ale jaký postup v léčbě zvolit, aby byl pro konkrétního pacienta nejvhodnější.
Jaké výhody pro pacienta využití stapleru přináší?
Zákrok je méně bolestivý a operovaná oblast je vystavena menšímu riziku pooperačních komplikací.
Odkdy se při proktologických operacích používají staplery?
Během mé praxe kolorektálního chirurga ve Velké Británii jsme používali několik klasických metod, jako třeba otevřenou hemoroidektomii dle Milligana-Morgana, zavřenou hemoroidektomii dle Fergusona, ale i další. Jsou to velmi dobré operativní postupy. Medicína se však stále vyvíjí a Longova staplerová metoda podle mého názoru ještě zlepšila naše schopnosti pomoci pacientům trpícím proktologickými onemocněními nebo onemocněními v oblasti pánevního dna.
Kdy jste si operování se staplerem vyzkoušel na vlastní kůži a jaké to bylo?
Poprvé jsem stapler použil v roce 1998. Ale byl to stapler, který nebyl příliš specializovaný pro tuto oblast. Až v posledních šesti nebo sedmi letech jsou k dostání staplery, které jsou navrženy přesně pro tento typ využití. Dnešní staplery mají za sebou dlouhý výzkum a vývoj v celém světě a lze říci, že jsou již velmi kvalitní.
V čem se mezi sebou různé vývojové stupně staplerů liší a v čem jde vývoj kupředu?
Začínali jsme s tzv. PPH staplerem (Procedure for Prolapse and Hemorrhoids, pozn. red.), ale pozorovali jsme, že obnovení hemoroidů je pak příliš časté. Přešli jsme tedy na postup se dvěma staplery. Díky tomu jsme mohli postupně odoperovat větší množství postižené tkáně, čímž se riziko obnovení hemoroidů snížilo. První vývojový stupeň byl semi-cirkulární stapler TTF30. Bylo to dobré zařízení, ale jeho používání bylo velice obtížné. V rukou nedostatečně proškoleného operatéra mohlo být nebezpečné. Posledním trendem dneška jsou staplery, které mají stále vyšší kapacitu pro odebírání tkáně, například aktuální model TST36 (použil bych raději STARR, Mega plus u nás nikdo nezná) s prostornými okny, která umožňují plnou vizuální kontrolu.
Zásadním způsobem jste se podílel na vývoji stapleru TST36 STARR. Kde se vzala potřeba inovace a co přináší tento nástroj nového?
Mým cílem bylo udržet nebo ještě vylepšit dobré výsledky, a především eliminovat riziko komplikací. Při práci s tímto staplerem má operatér odebíranou tkáň plně pod kontrolou. Celý proces je tak méně rizikový.