Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

Na služební cestu do válečné zóny

1. Září 2008

Na služební cestu do válečné zóny

Reportáž Radomíra Tománka ze servisního centra B. Braun, jenž se byl spolu s dalšími kolegy vyslán v rámci svých pracovních povinností až do dalekého Afganistánu.

Česká polní nemocnice v afghánském Kábulu

Počátkem ledna tohoto roku jsem se spolu se svými kolegy ze Servisního centra B. Braun dozvěděl zdánlivě obyčejnou novinu. Budeme zajišťovat velkou akci pro polní vojenskou nemocnici Armády České republiky (AČR). Na tom se samozřejmě nezdálo nic neobvyklého. Jenže život je plný překvapení, a tak se ukázalo, že česká polní nemocnice se zrovna nachází v Afghánistánu, respektive v Kábulu na vojenské základně jednotek ISAF.

Hlavní nemocniční koridorHlavní nemocniční koridorVybavení každého nemocničního zařízení musí rok co rok projít bezpečnostní technickou kontrolou. Původní plánovaná doba působení polní nemocnice AČR v Afghánistánu byla jeden rok. Vzhledem k vývoji situace v Afghánistánu však bylo v jejím průběhu rozhodnuto o prodloužení mise. A jelikož je mnohem jednodušší převézt techniky do nemocnice než nemocnici k technikům, 3. března 2008 jsem spolu s dalšími asi třiceti techniky z různých firem a několika tunami náhradních dílů a nářadí odletěl novým armádním speciálem směr Kábul.

Úkolem této nezvyklé posádky vojenského speciálu bylo během čtrnácti dnů kompletně zkontrolovat a případně opravit veškerou nemocniční techniku. O lidských životech rozhoduje každá drobnost, a proto prošlo důkladnou kontrolou vše od rentgenů, klimatizace, resuscitátorů až po poslední kolečko u postele. Mým úkolem bylo zkontrolovat, aktualizovat a opravit veškerou infúzní techniku B. Braun, kterou je nemocnice vybavena. Jelikož se jedná o velmi spolehlivá zařízení, proběhly jen tři opravy - z toho dvě preventivní. Hlavní část mé práce spočívala v aktualizaci softwaru systému B. Braun Space na nejnovější verzi a v aktualizaci lékových knihoven, v seřízení a kalibraci přístrojů Infusomat® P, fm, fms a Perfusor® Compact.

Už vidím, jak si při slovech „polní nemocnice“ okamžitě představíte M.A.S.H., a nebudete jediní. Ve skutečnosti se však jedná o moderní nemocnici splňující ty nejpřísnější nároky. V některých ohledech předčí mnohé, které znáte z České republiky. Hlavní koridor a některé části jsou sice postaveny z dvojitého stanového plátna a nafukovacích nosníků, ale jinak se jedná o skládačku z kompletně vybavených kontejnerů. Nemocnice má také klasické uspořádání. Najdete zde operační sály, ARO, jednotku intenzivní péče, laboratoře, lůžkové oddělení, zubní ordinaci atd.

 Jeden ze dvou kufrů s náhradními díly a servisními pomůckami   Pohled na základnu, Kábul (v pozadí) leží v 1 760m nad mořem na náhorní plošině, za ním pohoří Hindúkuš

Vlevo: Jeden ze dvou kufrů s náhradními díly a servisními pomůckami
Vpravo: Pohled na základnu, Kábul (v pozadí) leží v 1 760 m nad mořem na náhorní plošině, za ním pohoří Hindúkuš

Ihned po příletu se nás ujal náčelník štábu nemocnice. Následovala stručná a přitom svérázná prohlídka a potom nutné zasvěcení do základních pravidel. Jedním takovým pravidlem, které je nutné mít na paměti, je identifikace ozbrojené strážní patrole. Každý, kdo je v prostoru základny namátkově vybrán, se musí identifikovat ID kartou a heslem, jež se každý týden mění. Po prohlídce přišlo na řadu ubytování. My jsme byli přiděleni do klasických vojenských ubytoven s patrovými postelemi a strohým vybavením. O výzdobu se staraly nápisy na zdech a obrázky, které zde jako pozdrav budoucím obyvatelům zanechali předchozí obyvatelé, pravděpodobně francouzští vojáci.

Po dlouhé cestě však byla nejžádanější místností jídelna, kam jsme také hned směřovali. Pro celou základnu funguje jedna společná. Kuchyni provozuje filipínský kontingent a personál tvoří Afghánci. Výběr jídel je stejně pestrý jako osazenstvo základny (mise se účastní přibližně třicet států). Pokud jste voják, tak za jídlo „platíte“ kartou, jste-li civilista, musíte stravu uhradit v hotovosti. Akceptovány jsou dolary a eura. Ceny se pohybují okolo 2,5 euro za snídani, 10 euro za oběd a 8 euro za večeři. Jsou tedy srovnatelné s průměrnou zahraniční restaurací.

Zvukovou kulisu základny, vedle hluku přistávajících a startujících letedel, tvoří zvuk permanentně nastartované helikoptéry. Ta je součástí ostrahy a současně s dalšími je připravena k případnému rychlému transportu raněných. Několikrát během návštěvy se z kopců nad Kábulem ozývala střelba. Jelikož je každý obyvatel Afghánistánu ozbrojený, nešlo posoudit, zda se jednalo o střelbu z průběhu ozbrojeného střetu nebo o místní folklor. Jeden den jsme při ranní kávě zaslechli o poznání silnější výbuch, který se ozval odkudsi z centra Kábulu. Následoval sloupec tmavého kouře. Později jsme se dozvěděli, že se na kruhovém objezdu na cestě ke kábulskému letišti v autě odpálil sebevražedný atentátník. Padlo mu za oběť deset civilistů.

Hned druhý den po našem příletu jsme se pustili do práce. Nejdříve bylo třeba provést údržbu jednotky ARO a operačních sálů, což jsou v každé nemocnici klíčová oddělení. Vše včetně opětovné sterilizace muselo být hotovo do dvou dnů. Zbytek údržby nemocnice probíhal s ohledem na co nejmenší omezení provozu. Nejdříve používané zařízení a nakonec rezervní přístroje.

Jelikož je nemocnice mobilní a vše má své přesně určené místo - a servisní pracoviště pro jednatřicet lidí takovou součástí není - zřídili jsme si svá dočasná pracoviště v hlavním nemocničním koridoru. Podařilo se mi ukořistit jeden volný stůl, a tak jsem mohl svou „kancelář“ označit za komfortní. Ostatní kolegové byli nuceni improvizovat více. Jako stoly jim posloužily například poskládané krabice s pitnou vodou, kterých je základna plná.

Provizorní pracoviště    Hlavní kábulská třída směrem od letiště

Vlevo: Provizorní pracoviště                                                            
Vpravo:
Hlavní kábulská třída směrem od letiště

Fungování vojenské základny vystihuje v pozitivním slova smyslu výraz improvizace. Některé budovy na první pohled vypadají, jako by měly každou chvíli spadnout. Jako stavební materiál zde poslouží takřka vše, například transportní obaly na techniku apod. Jejich odolnost ale byla prověřena více než ročním provozem.

„Noční život“ na základně řeší národní domy - „housy“. Každý stát zastoupený v mezinárodních silách ISAF má vlastní. „House“ je něco mezi barem, hospodou a místem pro společenská setkání. My jsme samozřejmě po celou dobu pobytu byli převážně návštěvníky „Czech housu“. Ten se na celé základně těší velmi vysoké oblibě i mezi jinými národy. A jak se říká - za vším hledej ženu - kromě vysoké kvality nápojů je důvodem i přítomnost žen, které v něm jako v jediném obsluhují. Barmanskou dvojici vždy tvoří jeden muž a jedna žena, a každý den je to jiná dvojice. K dostání je pivo, víno a nealkoholické nápoje. „House“ se otevírá v sedm večer a poslední objednávku lze učinit před desátou hodinou. Zavírací doba je pak v půl jedenácté, kdy na vše přijde pro jistotu dohlédnout vojenská policie. Nikdy zde neuvidíte nikoho opilého, nepsané pravidlo zní tři třetinková piva - a barman má právo nikomu víc nenalévat. Veškeré peníze, které „house“ vydělá, se investují zpět do nákupu nápojů a zbylý výdělek je věnován na charitativní účely pro afghánské děti.

„Czech house“ se stal během našeho pobytu i dějištěm oslav MDŽ. Vzhledem ke krátké otevírací době bylo třeba požádat velitelství základny o výjimku, která samozřejmě mnohem snáze projde, pokud je na oslavu pozván některý z velitelů… Všechny přítomné ženy od velitele českého kontingentu obdržely květinu a dort jako od maminky, s kterým jim pomohli i ostatní návštěvníci „housu“. Všechny hosty obsluhoval za barem zrovna přítomný náčelník štábu české jednotky. Zlatým hřebem večera bylo vystoupení břišní tanečnice, z které se nakonec vyklubal jeden z českých vojáků. Přesto jeho výstup sklidil zasloužený potlesk a svým uměním inspiroval i ostatní tanečníky.

„House“ vojákům slouží jako místo zapomnění, kde aspoň na chvíli zmizí válka, která každého neustále obklopuje a jíž jste zde všichni součástí. Co válku naopak připomíná, jsou vlajky národů, které visí před hlavní budovou letiště. Za celých čtrnáct dní našeho pobytu vlály pouze jednou všechny nahoře na stožárech. Jinak vždy byly všechny spuštěny na půl žerdi a oznamovaly, že misi v Afghánistánu zaplatil životem další voják. Civilistům, jako jsme byli my, bylo hned ze začátku doporučeno neopouštět základnu. Životnost „bílého“ civilisty bez ozbrojeného doprovodu se v Kábulu počítá na desítky minut.

Technici při práci na jednotce ARO    Jízdní řád Praha - Kábul a zpět a stav lednice před zavírací dobouJízdní řád Praha - Kábul a zpět a stav lednice před zavírací dobou

Vlevo: Technici při práci na jednotce ARO
Vpravo: Jízdní řád Praha - Kábul a zpět a stav lednice před zavírací dobou

Další možnost, jak trávit volný čas, představuje samozřejmě sport. V čase našeho pobytu se zrovna uskutečnil národní turnaj v malé kopané a turnaj v elektronických šipkách. Vedle nemocnice je rovněž hřiště na plážový volejbal, které vybudovali čeští vojáci.

Za zmínku stojí, že jakýmsi synonymem pro celou základnu je prach. Je všudypřítomný. Co pak Středoevropanovi chybí, jsou stromy. Na základně je jich velice málo a ze zeleně jsem narazil pouze na tři malé túje, které byly s patřičnou láskou opečovávány. I když se rozhlédnete ze střechy letiště po okolí Kábulu, nikde neuvidíte větší skupinu stromů, háj nebo les. Většina stromů padla na topení v průběhu mnohaletých válek. V době naší návštěvy navíc probíhalo období vegetačního klidu, a tak kromě vojenského khaki nezahlédnete takřka nic zeleného. Absence zelené vegetace působí velmi depresivně a po návratu byl pro nás pohled na pučící a kvetoucí přírodu balzámem na duši.

Celá základna je rozdělena do několika soustředných perimetrů. Ve vnějším perimetru se nachází jakási zmenšenina afgánského bazaru. Hlavní sortiment tvoří rukodělné výrobky z polodrahokamů a dřeva. Údajně se zde dají pořídit i drahokamy. Bez zkušeného oka se však jejich koupě nedoporučuje. Za necelých tři sta korun se zde dají pořídit ručně vyrobené šachy z polodrahokamů včetně hrací desky. Pokud byste si podobné chtěli pořídit v Čechách, museli byste sáhnout do kapsy pro několik tisíců. Určení ceny samozřejmě probíhá smlouváním.

Na základně jsme strávili čtrnáct dní. Čtrnáct dní, které v běžném životě utečou tak rychle a nevýrazně, že z nich v člověku nezůstane nic. To však o těchto čtrnácti dnech rozhodně platit nebude. Zážitky a zkušenosti se nám hluboce vryly do paměti a stále se připomínají. Práci jsme dokončili a na střeše letištní budovy vyčkávali přílet našeho letadla. Na obzoru se objevil armádní speciál Airbus. Při pohledu na jeho stříbrnou siluetu s trikolórou a se lvíčkem na směrovce se do nás začal vkrádat neodbytný pocit hrdosti na to, že jsme občany České republiky.

Radomír Tománek,
Servisní centrum



Radomír Tománek
0
Dosud nehlasováno

Čtěte také

Vzdělávací instituce Aesculap Akademie uspořádala sympozium Restart elektivních výkonů, které v přímém přenosu vysílala přihlášeným účastníkům prestižní konference Efektivní nemocnice. Pozvání přijali Roman Kraus, předseda senátního výboru pro zdravotnictví, Jan Bláha, přednosta KARIM Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, a Eckart Mayer, přednosta německé ortopedické kliniky AKH. Připravili jsme tři bloky, ve kterých vždy diskutovali dva hosté.

23.12.2020
Aktuality z B. Braun

Spotify, iTunes, Google Podcasts - na všech těchto platformách si teď můžete poslechnout podcast Medicína od společnosti B. Braun. O zdravotnictví nebo aktuálních tématech v medicíně vyprávějí lékaři, sestry, manažeři, ale i samotní pacienti. Ačkoliv podcast přináší řadu odborných názorů, nepochybně obohatí i posluchače z řad široké veřejnosti.

30.10.2020
Aktuality z B. Braun

Existuje klíč k nalezení optimální úrovně stresu v době koronaviru? K tomu se nám vyjádřil a popsal své zkušenosti z terénu zakladatel projektu #delamcomuzu Mgr. Pavel Pařízek, který v době krize řešil se svým týmem na dennodenní bázi problémy běžných občanů, pracovníků z první linie a fungoval dokonce jako „záchranná stanice“ expatů žijících na území České republiky. V průběhu pandemie se ukázalo, že hlavním stresovým faktorem epidemické krize nebyl jen samotný Covid-19, ale i sekundární dopady pandemie jako obavy o vztahy či práci.

08.07.2020
Aktuality z B. Braun