Kdo vás inspiroval k lékařské profesi?
V naší rodině bohužel nemáme prakticky žádnou tradici lékařského řemesla. Teprve ji s mou manželkou, oftalmoložkou, zakládáme. Věříme, že v naší profesi bude pokračovat starší dcera Lucie, která má před sebou poslední státní zkoušku na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Abych se vrátil k otázce, mojí hlavní inspirací v rozhodování se o studiu medicíny byly rozhovory s babičkou, která byla dlouhou dobu aktivní členkou Československého červeného kříže, avšak tím rozhodujícím, co mě přivedlo k chirurgii, byly symboly, které toto povolání a poslání zosobňují.
V době koronaviru to musíte mít na pracovišti velmi náročné. Jak to zvládáte?
Přijímaná opatření narušila standardní chod každého pracoviště, nejen chirurgického. Vzhledem k zaměření našeho oddělení, jehož majoritní náplň tvoří péče o onkologicky nemocné pacienty, jsme si nemohli dovolit výrazně omezovat rozsah poskytované péče. Omezení se tak dotkla hlavně pacientů s neonkologickými diagnózami, u kterých nebyly zásadnější obavy o zhoršení zdravotního stavu při několikatýdenním odložení plánovaných operací. Výrazně se však omezil standardní pracovní režim na chirurgickém oddělení a ambulanci.
Specializujete se na robotickou chirurgii. Jak jste se dostal k průniku lékařství a technologií?
Můj první aktivní kontakt s robotickým systémem byl v roce 2008. Jednalo se o systém první generace. V roce 2010 jsme pak začali na našem pracovišti s programem robotické kolorektální chirurgie. Tento program nabral širší uplatnění až v roce 2016, kdy byl na našem pracovišti instalován robotický systém 4. generace. Díky němu a kontinuálnímu zdokonalování používaného instrumentária dnes dokážeme pacientům s karcinomem rekta poskytovat stále vyšší standard chirurgické péče.
Co je to přesně robotická chirurgie?
Při robotické chirurgii se nejedná v pravém slova smyslu o operování robotem. Stále hovoříme o operačním výkonu, který je realizovaný samotným chirurgem a jehož výsledek je jednoznačně závislý na vědomostech, zručnosti a zkušenostech konkrétního operatéra. Ten ve snaze o co nejvyšší kvalitu konkrétní procedury využívá jako nástroj moderní robotický systém.
Při jakých výkonech se používá?
Počet instalací nových robotických systémů v posledních letech celosvětově akceleruje. S tímto souvisí rychle se zvyšující počet výkonů napříč všemi chirurgickými specializacemi. Jen těžko bych pojmenoval typ operace v břišní či hrudní dutině, při níž už někde někdo nevyužil robotický systém. Na chirurgických pracovištích v České republice je zatím robotický systém plošně využíván hlavně při resekcích rekta pro karcinom. Tato omezení souvisejí s existujícími smluvními vztahy zdravotnických zařízení se zdravotními pojišťovnami. Snaha chirurgů a České chirurgické společnosti o výraznější rozšíření spektra robotické chirurgie bohužel zatím nenašla u plátců zdravotní péče pozitivní odezvu. Tato skutečnost nás jednoznačně handicapuje v porovnání s okolním světem a zatím tak brání i možnému širšímu využití tohoto typu operací ve snaze o další zkvalitňování léčby.
Které operace jsou nejsložitější?
Na tuto otázku musím opovědět obligátně. Neexistuje jednoduchá operace, protože každá může pro pacienta znamenat riziko komplikací a s tím související pooperační zhoršení zdravotního stavu a kvality života. V břišní dutině za technicky nejnáročnější a nejrizikovější z pohledu možných komplikací pokládám operace na slinivce a operace pokročilého nebo velmi nízkého karcinomu konečníku se snahou o zachování funkce svěračů.
Práce s chirurgickým robotem vyžaduje cvik. Za jak dlouho se naučí lékař s robotem pracovat?
Každá práce, jejíž výsledek je přímo závislý na zručnosti a zkušenostech, vyžaduje kontinuální a pracný trénink. To platí samozřejmě i pro robotickou chirurgii. Ve snaze o zlepšení výsledků musí každý z nás absolvovat osobní učící křivku. Ta může být individuálně dlouhá a závislá na různém počtu výkonů. Co nejlépe a nejrychleji zvládnout jednotlivé robotické operace nám umožňuje výborně propracovaný edukativní systém, v jehož rámci začínáme tréninkem na simulátorech, operujeme na živých prasátkách a čerstvých kadaverech a nakonec za účasti proktora realizujeme samotný operační výkon. Přísným dodržováním tohoto edukačního protokolu se podařilo dosáhnout srovnatelných výsledků školence a proktora už při prvních operačních výkonech.
V čem je operace s chirurgickým robotem rozdílná pro pacienta?
Z pohledu pacienta se jedná o miniinvazivní přístup, to znamená, že pacient pozoruje na svém těle jen drobné ranky po portech a jednu přibližně čtyř- až sedmicentimetrovou ranku, kterou je většinou z dutiny břišní odstraňován resekát. Z pohledu pooperační rekonvalescence je tato operace kratší a méně problematická v porovnání například s otevřenou operací. Přesto z pohledu dlouhodobých výsledků je můžeme vnímat srovnatelně.
A v čem je jiná pro lékaře?
Operační výkony, které realizujeme s využitím robotického systému, trvají dvě až šest hodin. Tento způsob operování, kdy chirurg sedí za konzolí robotického systému, vytváří pro chirurga lepší osobní komfort v porovnání s některými až atleticky náročnými polohami při otevřených či laparoskopických operacích. Toto „pohodlí“ zákonitě vede k možnosti lepšího soustředění se při celé operaci a zajišťuje tak vyšší kvalitu samotné procedury.
Setkal jste se při robotické chirurgii s nějakými komplikacemi?
Samozřejmě že ano. Neexistuje chirurg, který by se někdy nesetkal s komplikacemi v průběhu operačního výkonu. V tom není robotická chirurgie jiná. U zkušeného chirurga však tento způsob operace při správné indikaci umožňuje v některých případech riziko operačních a pooperačních komplikací snížit.
Liší se nějak cena klasické operace oproti robotické operaci?
Ano. Náklady na samotný operační výkon jsou u robotické operace na rozdíl od otevřené operace vyšší. U roboticky operovaných pacientů je obecně kratší doba hospitalizace, což souvisí s miniinvazivním přístupem. Recentní zahraniční studie však ukazují, že celkové náklady na léčbu a rekonvalescenci jsou u robotických operací srovnatelné anebo dokonce nižší v porovnání s operacemi s otevřeným přístupem.
Pokud některá pracoviště nemohou mít robota, jakou jinou cestou mohou řešit zkvalitnění operativy?
Jakékoliv chirurgické pracoviště může mít robotický systém k dispozici. Stačí si ho jen koupit. Bohužel pro některá pracoviště je tato investice vzhledem k provozním nákladům, spektru a objemu poskytované chirurgické péče a zároveň i vzhledem k současným smlouvám se zdravotními pojišťovnami nyní nereálná. Pak se jistě mohou vydat cestou používání nově přicházejících technologických novinek z oblasti robotizované laparoskopie, mezi které patří například HandX™. Jedná se o ekonomicky výhodnější alternativu z hlediska pořizovací ceny.
Kam až se bude podle vás tento obor v budoucnu posouvat?
Na tuto otázku nedokážu konkrétně odpovědět. Jsem však přesvědčený, že instalací robotických systémů bude v České republice každoročně přibývat, počty operačních výkonů se budou zvyšovat, včetně rozšíření jejich spektra. Po tomto trendu budou jistě volat i odborné společnosti, chirurgové, a dokonce i pacienti. Asi bychom v dostupnosti robotické chirurgie mohli hledat paralelu s rozvojem a dostupností laparoskopické a torakoskopické chirurgie v posledních deseti letech minulého století.
Bude nová generace chirurgů tímto vývojem ovlivněna? Nemůže se stát, že "ztratí cit" v rukou?
Nastupující generace chirurgů bude rozhodně novými technologiemi ovlivněna. Vývoj jde vpřed i v chirurgii, tím se neliší od jiných činností v našem životě. Nástup nových technologií je dlouhodobý, akcelerující a nevyhnutelný. Jsem však přesvědčený, že bez „citu“ v rukou se chirurgové ještě dlouho neobejdou.
Máte nějaký osobní profesní cíl?
Samozřejmě, asi jako každý. Mým cílem je být co nejdéle zdráv a aktivní, tak abych mohl se svými kolegy a pacienty strávit na operačním sále ještě hodně úspěšných dní. Byl bych tedy vděčný za co nejdelší schopnost dokázat akceptovat všechny možné nové odborné výzvy v práci, která se mi stala, spolu s mojí rodinou, celoživotní láskou a které bych rád zůstal věrný, co nejdéle to půjde. V posledních letech mě velmi naplňuje má účast na odborném vzdělávání českých a zahraničních chirurgů v oblasti laparoskopické a robotické kolorektální chirurgie. Tomuto bych se velmi rád věnoval i nadále. Určitým přirozeným cílem každého vedoucího pracovníka je zanechat pracoviště ve stavu, kdy bude možné udržet kontinuitu v zahájené práci. Pokud nás nastupující generace chirurgů brzy dostihne a bude dále pracovat na dosažení lepších výsledků, můžeme svůj cíl pokládat za splněný.
Dozvěděla jsem se o vás, že jste vášnivým golfistou. Jak jste se k tomuto koníčku dostal?
Ano, je to pravda. Golf je jednou z mých vášní. Bohužel jsem se k němu dostal až v dospělosti, ve věku, který nastavuje jednoznačné limity v možné úrovni dosažení technické kvality hry. Je pravda, že jsem před několika lety golf hrál velice často, ale posledních pár let jsem se spíše zaměřil na golfový rozvoj naší mladší šestnáctileté dcery Lívie, která je výrazně talentovanější než já a je členkou reprezentace Slovenské republiky.
Jaký je váš největší životní úspěch?
Tím je jednoznačně má rodina. Manželka Denisa a dcery Lucie a Lívie.
Co byste popřál v dnešní době pandemie nejen našim čtenářům, ale také zdravotníkům a všem těm, kteří se snaží ze všech sil pomáhat?
Všem nám přeji, abychom to společně co nejrychleji zvládli co možná s nejmenšími ztrátami na zdraví a způsobu našeho života a abychom se co nejdříve v plné míře vrátili ke své práci, rodinám, přátelům a zálibám.
