Odborným garantem konference byl prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., přednosta III. interní kliniky 1. LF UK a VFN. „Zdravotnictví je extrémně nebezpečné, každý hospitalizovaný pacient může nečekaně zemřít a každé takové úmrtí může souviset s péčí. Každý lék má nějakou maximální dávku, nějakou letální dávku, každý má své nežádoucí účinky, každý může být podán chybně. Chybu může udělat kdokoli, lékař, sestra, lékárník,“ uvedl prof. Svačina. I velmi nebezpečné léky jako inzulin nebo právě kalium se podle něj podávají často zcela rutinně, aniž by se jim věnovala zvýšená pozornost. Iatrogenní hyperkalémie přitom může vést k závažným arytmiím až k srdeční zástavě, ta přitom není snadno zresuscitovatelná.
Na mnoha odděleních bere sestra do ruky stomililitrovou lahvičku se 7,45procentním roztokem KCl mnohokrát za směnu. Ne nadarmo při akreditačním řízení, včetně mezinárodní akreditace JCI, pro vysokokoncentrované roztoky elektrolytů platí zvláštní standardy a zdravotnické zařízení musí prokázat, že s těmito léčivými přípravky zachází ve zvláštním režimu. Pacienta může poškodit nejen záměna, ale i chybná aplikační cesta, kdy se roztok s vyšším obsahem kalia určený do centrálního žilního vstupu podá do periferní žíly. Chybou je rovněž to, když se kalium nedostatečně rozptýlí v nosném roztoku - k závažným komplikacím vedl postup, při kterém se koncentrovaný KCl „připíchl“ do již aplikované infuze, zůstal však v dolní části vaku, a tak vykapal příliš rychle.
Pozitivní změnu u většiny pacientů může přinést i zcela jednoduchá inovace
Jsou to předředěné nízkokoncentrované roztoky, kde už je kalium obsaženo v definované dávce. Ty jsou již v České republice dostupné - dávka kalia je velmi transparentně a barevně vyznačena na obalu. Takové řešení k prevenci chyby přispívá už tím, že šetří několik úkonů při přípravě infuze, a tím sestře zbývá větší prostor, aby se soustředila na ostatní činnosti. Klesá také riziko kontaminace při práci s léky přímo na oddělení. A právě o tom byla celodenní odborná konference. „Na jedno místo přišli lékaři, farmaceuti i sestry, a to je z našeho pohledu hlavní důvod, proč měla vzdělávací akce takový ohlas. Pro velký zájem budeme seminář opakovat 27. května 2014, konat se bude opět v Lékařském domě,“ říká MUDr. František Vojík ze společnosti B. Braun Medical.
Jedním z pracovišť, která již mají s těmito přípravky zkušenost, je pražská Všeobecná fakultní nemocnice. „V letošním roce jsme přistoupili k systémové úpravě používání rizikových léčiv. Inovace pracovních postupů ve VFN je spojena s blížícím se akreditačním řízením. Implementaci nízkokoncentrovaných roztoků kalia pro řešení mírné a středně těžké hypokalémie na standardních lůžkách osobně považuji za velký přínos,“ říká PharmDr. Irena Netíková, Ph.D., vedoucí Oddělení klinické farmakologie a farmacie VFN. „Kromě zvýšení bezpečí pacientů to znamená usnadnění činnosti sester, ubude jim trochu práce, především se ale z celého procesu eliminují nejrizikovější kroky. Zjednodušuje to celý provoz, předředěné roztoky nemusejí být skladovány zvlášť, i kdyby došlo k záměně, pro pacienta to s velkou pravděpodobností nebude mít fatální následky,“ doplňuje PharmDr. Netíková. „Takové řešení odpovídá celosvětovému trendu, kdy se příprava léků postupně z oddělení odsouvá. Pokud je možné manipulaci s intravenózními roztoky provádět v bezpečnějším prostředí, než je ošetřovací jednotka, měli bychom toho využít,“ dodává k tomu prof. Svačina. „Nejsme však zatím připraveni na centrální přípravu léčiv, kdy sestra připravený roztok jen aplikuje a za složení roztoku ručí lékárna,“ připouští PharmDr. Netíková.
Málokde se ale podaří vysokokoncentrované kalium z oddělení eliminovat úplně. „Předpřipravené roztoky vyhovují u 80, možná 90 procent pacientů,“ říká Mgr. Jana Gregorová, předsedkyně České odborné společnosti klinické farmacie. „Zbývá menšina, tady nemám na mysli pouze nemocné na lůžkách intenzivní péče, ale i pacienty na standardních odděleních, u nichž i nadále budeme muset pracovat s koncentrovanými roztoky. Naše společnost ve spolupráci s některými dalšími odbornými společnostmi hodlá vypracovat obecný standard, tak aby používání kalia bylo bezpečné pro všechny pacienty, bez ohledu na to, kde jsou hospitalizováni,“ dodává Mgr. Gregorová.
Za to se přimlouvá i prof. Svačina: „Tyto předpisy by měly být univerzální pro celou republiku. Kalium je zrádné z mnoha důvodů. Odchylky od normy jsou u něj velmi časté, zvláště ve starším věku. Pacient s hypokalémií se může objevit skutečně kdekoli, i tam, kde se jinak intravenózní terapie podává minimálně, třeba na očním oddělení. Sestry pak nemusejí mít zkušenost a třeba nevědí, jak rizikovou látku mají v ruce. Potřeba kalia se velmi špatně odhaduje, u jiných iontů se dají použít vzorce. U pacienta s hodnotou kalia 3 mmol/l může jít o extrémní depleci kalia i o minimální. Po vykapání substitučního roztoku pak u jednoho nemocného stoupne kalémie do extrémních hodnot a u jiného se nestane téměř nic. Další důležitou věcí je tedy monitorace.“
Hypokalémie je podle prof. Svačiny častá například při zahájení výživy u pacienta relativně podvyživeného, typicky realimentace po závažných operacích, kdy kalium rychle přestoupí z extracelulárního prostoru do buněk. „V běžné populaci se setkáváme s hypokalémií jako reakcí na léčbu diuretiky. Někteří lékaři hypokalémii podceňují a pošlou nemocného domů na perorální léčbě v situaci, kdy by bylo rozumnější jej směřovat na lůžko. Příkladem podcenění byla relativně mladá pacientka se suspektním karcinomem nadledviny, která k nám nedávno přišla po týdenní hospitalizaci v okresní nemocnici a při příjmu měla kalium 1,4 mmol/l. Místo na standardní lůžko šla okamžitě na JIP,“ připomíná prof. Svačina.
Více informací o dalším běhu semináře Bezpečné podávání kalia ve zdravotnickém zařízení dne 27. 5. 2014 naleznete na stránkách www.aesculap-akademie.cz
Souhrn údajů o přípravku (SPC)
