Letošní turnaj zdravotníků v malé kopané byl doslova rekordní

Na fotbalový turnaj se přihlásil rekordní počet dvaadvaceti mužstev. A i když se konečný počet hrajících týmů ustálil na osmnácti, pořád to byl rekord. Volejbalový turnaj byl dlouho označován za přílepek, zpestření atd. Ale letos si to už nikdo nedovolil říci. Přijelo devět nažhavených týmů, které vyděsily nás pořadatele natolik, že jsme narychlo zamluvili krásnou halu s dvěma kurty, aby prostředí odpovídalo kvalitě hráčů. Takže volejbal byl také rekordní.

Dětský program a Úsměv pro život

Největší radost nám udělal dětský program, který začal po čtrnácté hodině. Desítky dětí, určitě přes pět desítek (zase rekordní počet), si užívaly na horolezecké stěně, trampolíně, skákacím hradu
a zabavily se při dalších organizovaných hrách o ceny. Milé bylo malování maňásků v rámci nové B. Braun nadace Úsměv pro život. V hlavním stanu byl nadační stánek, kde si návštěvníci mohli zakoupit trička, placky, maňásky a další předměty spojené s nadací Úsměv pro život. Výtěžek 17 000 korun je velmi milým překvapením a dobrým startem tohoto charitativního projektu.

Sportovní zápolení začíná

Ale zpět k sportovním soutěžím a tomu, co jim předcházelo. Počasí si s námi pořadateli zahrávalo, zejména v pátek ukázalo, že když bude chtít, může nám vše překazit. Celodenní déšť v Brně ale nakonec spíše vyčistil vzduch, a v sobotu tak pro sport panovaly vskutku optimální podmínky.
Ráno bylo chladné a jasné, pomocníci z B. Braun chystali lavičky
a stánky, zvukaři zvučili, burčák burčil a guláš v obrovském hrnci tiše bublal. Úderem půl desáté se sešli kapitáni fotbalových týmů a vyslechli si pravidla malé kopané, hned potom proběhlo losování. Čtyři skupiny, dvě po pěti, dvě po čtyřech týmech, loňští medailisté nasazení… Vše, jak je zvykem ve velkém fotbale. A v 10.05 vypukly boje, které měly skončit až po půl sedmé večer. Začali jsme tedy rekordně přesně, jen s pětiminutovým zpožděním.

Napětí se dalo místy až krájet a vyhecování některých hráčů bylo až hraniční, přesto se podařilo vše udržet v odpovídajících mezích a převládla kvalita, nebo použijeme-li klišé z našich deníků, zvítězil fotbal. Zejména čtvrtfinálové a semifinálové zápasy byly napínavé, milým překvapením bylo družstvo
z nemocnice v Ivančicích, velmi dobře hrál i další tým sestavený z lékařů a zdravotníků nemocnice Nový Jičín a Třinec Podlesí. Známý laparoskopický chirurg prim. Czudek se postavil do branky a možná jen trochu štěstí připravilo nováčky na turnaji o postup do čtvrtfinále.

Od fotbalu k volejbalu

Po rozehrání turnaje v malé kopané se aktivity přesunuly na turnaj volejbalový. Jeden antukový kurt se zdál být málo, proto jsme se rozhodli na poslední chvíli přesunout celý turnaj do haly vzdálené jen pět minut chůze od sportovního areálu. A rozhodně se jednalo o dobrý tah. Hala je totiž nová, s nádherným povrchem a dvěma kurty a kompletním zázemím. Volejbalové klání proběhlo trošku stranou - ale snad to nikomu nevadilo. Byla jen malá přestávka na polední gulášek u fotbalového hřiště a hajdy zpět do bloků. Musíme přiznat, že je zde ještě třeba určité věci dopilovat - jistě příští rok dodáme program na řízení turnaje atd. Hráči snad naše drobné chyby omluvili, protože naší snahou každopádně bylo připravit jim opravdu ty nejlepší podmínky.

A je zde finále!

Kolem šesté hodiny večerní začalo fotbalové finále. Nafukovací hrady osiřely, ustalo dunění míčů
a všudypřítomné pískání volejbalových rozhodčích. Na hřišti zůstali jen ti nejlepší a zájem ostatních se přesunul k douzovaným klobáskám, fronta stála i na 110 kilogramů vážícího pašíka otáčejícího se vedle rozpáleného roštu, což komentoval virtuóz s nožem, marinádou a grilem pan Ryška takto: „Musí sa to dělat vedle ohňa, aby to (to = zplodiny z hořícího odkapávajícího tuku) nešlo na maso. Však jsou to zdravotníci, ne?“ Cimbálovka příjemně ladila s burčákem i pivem z Postřižinského pivovaru v Dalešicích.

Poklidný večer narušovala jen skupinka IT specialistů a pořadatelů soustředěných kolem našeho kolegy Pavla Matýška. Nervózně se radili a neustále se pokoušeli propojit různé přístroje, z nichž nejbizarněji vypadala satelitní anténa „jištěná“ dřevěnými tyčkami. Nakonec se podařilo sehnat správné kabely a na první pokus (to je v oblasti IT rekord) se podařilo zprovoznit velkoplošnou projekci v největším stanu. Ano, tušíte správně, celý sportovní den vyvrcholil společným sledováním kvalifikačního utkání na mistrovství světa v kopané 2010, Slovensko-Česko. A protože zvukaři přidali slušnou aparaturu, můžu říct, že zážitek byl velmi intenzivní a atmosféra byla místy srovnatelná s tou přímo v hledišti. Vždyť jsme sami před pár hodinami běhali za míčem po zeleném trávníku, takže každý z nás se cítil být našim reprezentantům tak trochu blíž, líp jsme všemu rozuměli…

Jsme rádi, že to máme za sebou a těšíme se na příští rok

Pořádat akci pro více než čtyři stovky návštěvníků, což je mimochodem také rekord, není jen tak. Při takovém počtu lidí už je malý zázrak, že nedošlo k žádnému zranění jak při kopané, volejbalu, dětských hrách, tak při společných výbuších radosti při gólu Pudila nebo Baroše.

Rekordní XV. ročník Memoriálu Jaroslava Valenty a Tomáše Poláčka je už historií, i když se zapsal do tabulek snad ve všech parametrech. Rekordy v návštěvnosti doprovodily i rekordy ve spotřebě vody, minerálek, ale i piva. Jsme rádi, že se podařilo skloubit akce tak, že se vzájemně nerušily a nikdo neměl pocit, že se na něj nedostalo. A to bude naším hlavním cílem i při XVI. ročníku. Už nebudeme přidávat nové sporty a zvyšovat počet aktivních účastníků. Spíše se ještě víc zaměříme na kvalitu a spokojenost návštěvníků, tak jak je u B. Braun zvykem.