Jejím úkolem je především mapovat situaci v našem zdravotnictví, definovat potřeby dnešní praxe a také přispět ke standardizaci pracovních postupů a podmínek, včetně jejich rozšiřování do povědomí zdravotnických pracovníků. Výzkum na toto téma byl proveden formou ankety mezi zdravotnickým personálem v nemocnicích.
Cíle šetření
Jedním z prvních úkolů bylo zrealizovat še-tření zjišťující aktuální data. Jeho cílem bylo ověřit si tři základní hypotézy, a to:
- U velkého počtu sester došlo k poranění ostrými předměty během pracovní činnosti.
- Pracovní úrazy se edostatečně zaznamenávají.
- Problematiku bezpečnosti personálu je třeba rozšířit i prostřednictvím dodržování pracovních standardů.
Metodika
Dotazník obsahoval 28 otázek, 24 bylo uzavřených, 4 otázky byly otevřené. Z celkového počtu
1 399 oslovených respondentů se ankety zúčastnilo 1 055 respondentů. Data byla shromažďována od října 2009 do února 2010. Návratnost ankety představovala více než 75%. Na otázky odpovídali zdravotničtí pracovníci nelékařských oborů v pěti fakultních nemocnicích z ČR.
Graf 1Poranění ostrými předměty - výsledky
Po vyhodnocení údajů bylo zjištěno, že se vzhledem k vysoké frekvenci invazivních výkonů spojených s manipulací s ostrými předměty poranilo nejvíce pracovníků z JIP. Více než 83 % (876) účastníků ankety se při výkonu povolání poranilo ostrým předmětem (viz graf 1). Zajímali jsme se rovněž o počet zranění, ale 57,9 % respondentů neuvedlo, kolikrát k poranění ostrým předmětem došlo. Z úplných odpovědí vyplynulo, že 1-5krát se poranilo 20,9 % respondentů, 6 a vícekrát se poranilo 8,7 % respondentů a 2,6 % respondentů si nepamatuje, kolikrát ke zranění došlo. Poranění ostrým předmětem může být natolik časté, že se bez náhledu do dokumentace neobejdeme, pracovníci si všechna poranění pamatovat nemusí.
Graf 2 a 3K poranění došlo u respondentů za těchto okolností: 67,3 % respondentů se poranilo při přípravných pracích či před použitím ostrých pomůcek, 42,5 % respondentů se poranilo po použití ostrých předmětů a 46,3 % respondentů pak během likvidace pomůcek či odkládání do odpadní nádoby
(viz graf 2). Nejrizikovější předmět představuje injekční jehla, kterou se poranilo téměř tři čtvrtiny respondentů (z 873). Přibližně každý pátý respondent se poranil jehlou v souvislosti s odběrem krve. Během pracovních činností došlo k poranění
i jinými ostrými předměty. Významné jsou tedy skleněné
ostré předměty (ampule), tento úraz se vyskytoval u 70,2 % respondentů. Třetím nejfrekventovanějším případů se poranili pracovníci vlastní vinou. Předmětem byl skalpel, kterým se poranilo Každý osmý případ se stal vinou cizí osoby 16 %
(z 382) respondentů (viz graf 3).
Vliv stresu na rizika bodných poranění
Dotaz na míru zavinění potvrdil, že v 93,8 % případů se poranili pracovníci vlastní vinou. Každý osmý případ se stal vinou cizí osoby (spolupracovník) a 16,2 % případů bylo způsobeno pacientem
(viz graf 4). Dalo by se předpokládat, že vážné incidenty se stávají častěji vlivem stresových faktorů.
Vnímání zátěže je ale velmi individuální. Pouze v 51,5 % případů uvádějí respondenti stresogenní okolnosti úrazu (viz graf 5). Zdravotníci upozorňují na vliv zvýšené pozornosti a soustředění při práci, čímž by se mohlo snížit riziko úrazu.
Respondenti vykonávající náročnou profesi se mohli vyjádřit k možnostem zamezení poranění ostrými předměty. Je překvapivé, že pětina z 586 dotazovaných se domnívá, že možnostispočívají v dodržování předpisů a pracovních standardů, a pětina dotazovaných spatřuje možnost ve zvýšení opatrnosti
a pozornosti při rizikové práci. Každý osmý respondent dále považuje za důležité minimalizovat stres
a zvýšit klid při práci. Tato opatření mohou souviset s organizační strukturou práce.
Ochranné pomůcky
V dnešní době je samozřejmé používání ochranných pomůcek. Při určitých výkonech ovšem například nošení ochranných rukavicnení nezbytné, ale může snížit riziko nákazy. V 63,8 % (z 861) případů měli zdravotníci v době úrazu ochranné rukavice (viz graf 6). Jedním z nejčastějších ošetřovatelských výkonů je zavádění periferní žilní kanyly. Více než polovina respondentů uvedla, že používá rukavice vždy (53,6 %), dvě pětiny používají rukavice občas. Každý 12. respondent přiznává výjimečné použití rukavic nebo je nepoužívá nikdy (viz graf 7). Dále jsme zjišťovali, zda respondenti dodržují při zavádění periferních žilních kanyl standardní ošetřovatelské postupy.
Většina (96,5 %) dotázaných potvrdila, že dodržování standardních postupů je pro ně samozřejmostí. Pouze 3,2 % dotázaných přiznalo, že standardní postupy nedodržují. Častější dodržování standardních postupůbylo nepochybně uváděno na infekčních pracovištích.
Obecně vzato je správnost postupu vztahována k ochraně pacienta, nikoliv personálu. V předchozí položce uvedlo 53,6 % respondentů, že používají ochranné rukavice, což by nekorelovalo s odpovědí
o dodržování doporučených standardních postupů. Jiným vysvětlením by mohlo být to, že ve standardních pracovních postupech nejsou ochranné pomůcky ustanoveny.
Potěšující bylo zjištění, že naprostá většina respondentů (92,6 % z 1 036) uvádí, že mají na oddělení
k dispozici dostatek prostředků proti kontaktnímu přenosu infekce. Podle našeho průzkumu jsou
v tomto směru nejlépe vybaveny jednotky intenzivní péče a akutní medicíny. Nižší dostupnost udávají respondenti u ochranných plášťů, zástěr či rukavic. Dotazovaní hodnotili i správnost použití ochranných prostředků, s čímž souhlasí 93,5 % z 1 009 odpovědí. Dostatečné množství a sortiment pomůcek
k ochraně přenosu krevních infekcí přiznává 96,9 % respondentů z 1 031. Opět se potvrzuje dobré vybavení pracovišť akutní medicíny.
Vedení dokumentace o pracovních úrazech
Nedostatky v písemném zaznamenávání profesních poranění potvrdilo 30,2 % respondentů. Pokud bychom zohlednili individuální podmínky pracovišť, tak se na odděleních intenzivní péče úrazy zapisují dle závazných doporučení. Velmi podstatné bylo zjištění, že písemné záznamy týkající se poranění ostrým předmětem nemají obecně známou strukturu a postup. Zajímavá byla informace, kdy 43,1 % respondentů uvedlo, že se při poranění ostrým předmětem nejednalo o infekční materiál. Předpokládáme tedy, že se tito respondenti poranili čistým, nekontaminovaným předmětem. 23,4 % respondentů dokonce nepovažovalo poranění za vážné. Musíme si ovšem položit otázku, podle čeho tak usuzovali. Také často (9,6 %) si respondenti stěžovali na časovou tíseň, kdy nemohli záznam uskutečnit. Mezi dalšími důvody bylo uváděno, že sestry nemají k dispozici dokumenty určené
k záznamu poranění, že nadřízený rozhodl o bezvýznamnosti záznamu, často respondenti uváděli pocity strachu. Domníváme se, že je to způsobeno neznalostí a bylo by tedy vhodné standardizovat
postupy při pracovních úrazech a zlepšit informovanost pracovníků. Tento úkol plní nejen lokální organizace, ale nyní tuto úlohu může plnit pracovní skupina Bezpečnost personálu, jejíž výsledky
a související dokumenty jsou prezentovány i na webových stránkách.Choroby z povolání a nemocnost
Graf 7Zajímavé bylo také zjištění, že následkem poranění použitou jehlou došlo k přenosu infekční nemoci pouze ve 2,5 % případů z 856. Jednalo se především o hepatitidu. U 95 % zranění respondenti udávali, že byla jejich infekční nemoc následně uznána jako nemoc z povolání. Pouze 5 % respondentů uvedlo, že u nich následné infekční onemocnění nebylo uznáno jako nemoc z povolání, a 15 % z nich
nežádalo o uznání choroby z povolání. V souvislosti s přenosem infekčního onemocnění byli respondenti dotazováni na setkání s profesionální nákazou. V této souvislosti se vyjádřilo kladně
34,8 % z 1 019 dotázaných (z toho nákaza vlastní osoby 5,7 %, u spolupracovníka 29,1 %).
Graf 8V této kategorii dotazů opět častěji kladně odpovídali zaměstnanci z infekčních oddělení. Nejvíce dotázaných
(58,6 %) e s profesionální nákazou setkalo v posledních
5 letech. Další velká skupina respondentů (41,4 %) uváděla , že se s profesionální nákazou setkala v posledních 3 letech
(z toho 12,4 % v posledních měsících). Na tuto otázku odpovědělo celkem 1 019 respondentů a nebylo definováno,
o jakou nákazu se jednalo. Dalším dotazem jsme zjišťovali,
s jakou nákazou se respondenti nejčastěji setkávali.
V odpovědích jednoznačně dominovala hepatitis
(69 % z 271 dotázaných), dále MRSA/zlatý stafylokok a TBC
(9,2 % a 8,9 % dotázaných). Další nákazy, jako salmonela, pneumokokové infekce, infekční mononukleóza aj., byly zastoupeny velice zřídka, tzn. od 0,4 % do 1,5 % dotázaných.
Dotazovaní, kterých se nákaza týkala osobně, potvrdili, že ve většině případů (65 %) se podařilo zjistit zdroj nákazy. Přenos těchto onemocnění se ale děje většinou rukama či poraněním. Dá se tedy předpokládat, že používání ochranných rukavic a důsledná hygiena a dezinfekce rukou sníží rizika přenosu. Větší polovina (55 %) onemocnění si vyžádala pracovní neschopnost, jejíž délku nebylo možné vyhodnotit pro nízký počet úplných odpovědí. Velmi zásadní bylo zjištění, že ve dvou pětinách případů profesionální nákazy byla nutná hospitalizace. Délku hospitalizace rovněž nelze správně analyzovat pro malý počet úplných odpovědí.
Závěr
Z uvedené ankety ve zdravotnických zařízeních vyplývá, že jsou stále ještě nevyčerpané možnosti
v prevenci bezpečnosti zdravotnického personálu a že stále myslíme více na bezpečnost pacientů. Jak jsme předpokládali, bodná poranění jsou nejčastějším problémem z hlediska pracovních nehod. Ne zcela automaticky rovněž dosud probíhá zaznamenávání pracovních úrazů, s čímž je spjata i potřeba rozšiřování informací a pokynů prostřednictvím edukačních metod. Přitom zajištění bezpečí personálu ve zdravotnických zařízeních by mělo být opravdu prioritou řídicích složek, ale
i každého jedince při péči o zdraví.
Otištěno se souhlasem redakce Florence.
Recenzovaly:
PhDr. Alena Mellanová, CSc., ÚTPO 1. LF UK, Praha
PhDr. Renata Knezović, Ph.D., Lekárska fakulta Univerzity Komenského, Bratislava - akademická pracovnice
PhDr. Rebeka Ralbovská, Ph.D., FBMI ČVUT, katedra lékařských a humanitních oborů - akademická
pracovnice
