Konec dlouhodobých projektů ze dne na den
Páteří organizace jsou vždy místní lidé, kteří tvoří zhruba 90 % spolupracovníků. Díky nim je pomoc udržitelná i po odchodu Lékařů bez hranic. Na Ukrajině působí už od roku 1999. Jejich prvním tamním počinem byl projekt na pomoc pacientům s HIV. Před vypuknutím rusko-ukrajinského konfliktu pracovali Lékaři bez hranic na Ukrajině na několika projektech. Kromě péče o HIV pacienty v Severodoněcku se starali o pacienty s tuberkulózou v Žytomyru a v Doněcku na východě Ukrajiny poskytovali místním lidem zdravotní péči včetně psychologických konzultací.
Prvních několik let působili například v léčebných centrech ve městech Mykolajiv, Oděsa nebo Simferopol. Když se svět 24. února 2022 probudil do válečného stavu na Ukrajině, situace se diametrálně změnila ze dne na den. „Všechny dlouhodobé projekty jsme byli nuceni vzhledem k rychle se měnící situaci přerušit a přeorientovat práci na aktuální potřeby. Přitom jsme zajistili, aby naši pacienti měli u sebe k dispozici léky na delší časové období,“ komentuje náhlou změnu situace na Ukrajině Tomáš Bendl z českých Lékařů bez hranic, který na Ukrajinu odcestoval 5. března.
Nakládání vlaků i telemedicína
Nyní mají Lékaři bez hranic na Ukrajině okolo sedmdesáti lidí a v pohraničních oblastech týmy čítající další desítky. Mezi nimi je i několik Čechů. Organizace se zapojila v různých profesích. Od logistiky přes koordinaci projektů až po medicínu, kde pomáhají jak v rámci všeobecného zdravotnického personálu, tak v rámci specializovaných oborů, jako například anestezie nebo chirurgie. „V současnosti jsem v kontaktu s nemocnicemi po celé zemi. Školíme zdravotníky ve Lvově, aby byli připraveni zvládnout přijmout velký příliv zraněných. Díky telemedicíně jsou naše školení přístupná ne pouze ve Lvově, ale prakticky po celé zemi,“ popisuje Tomáš Bendl. Například na přelomu února a března poskytli školení v oblasti traumatologie třiceti chirurgům z východní Ukrajiny.
Zdravotnickým materiálem také zásobují nemocnice v Kyjevě, odtud především sady na ošetření velkého počtu raněných, chirurgický materiál a léky pro chronicky nemocné putují dál. První z nákladů zásob o objemu 120 kubíků dorazil na místo určení kamiony a vlaky první březnový víkend. V projektech v jiných zemích Lékaři bez hranic často využívají i letadla, která ovšem na Ukrajině nyní použít nelze.
Systém malých pohotovostí
Tým místních zaměstnanců Lékařů bez hranic je také v Mariupolu, kde pomáhá v nemocnici s chirurgií a traumatologií. V Oděse se nemocnice připravují na příliv raněných. „Jedná se o velká dobře vybavená zdravotnická zařízení, ale personálu chybí praktické zkušenosti s péčí o velké počty pacientů s válečnými zraněními. My jim zajistíme školení a pomáháme jim s tzv. triáží, tedy tříděním pacientů a jejich stabilizací,“ říká k aktuálním úkolům Tomáš Bendl.
V rámci dalších projektů na Ukrajině se Lékaři bez hranic připravují na narůstající potřebu pokrytí v oblasti urgentní medicíny a psychologické péče, která zde opravdu chybí. „Zvažujeme také otevření malých pohotovostí, kde bychom poskytovali první pomoc pacientům před jejich převozem do nemocnic,“ dodává Bendl. Dalšími lokalitami, kde Lékaři bez hranic operují, jsou pohraniční oblasti, kde pomáhají uprchlíkům ze země, a působí také ve všech sousedních zemích – v Polsku, Moldavsku, Maďarsku, Rumunsku, Slovensku, Rusku i Bělorusku.
Lékaři bez hranic jako organizace působí od roku 1971, v té době ji tvořilo 300 dobrovolníků – lékaři, zdravotní sestry a další personál včetně třinácti zakládajících lékařů a novinářů. Poskytují zdravotnickou a humanitární pomoc lidem zasaženým válkou, přírodními katastrofami nebo epidemiemi. Působí ve více než sedmdesáti zemích světa. V roce 2020 působilo na misích 50 993 místních lidí a 6 376 mezinárodních kolegů. Česká pobočka Lékařů bez hranic funguje od roku 2006. Informuje veřejnost o situaci v krizových oblastech a zajišťuje finance i spolupracovníky pro zdravotnické a humanitární projekty v zahraničí.