Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

2. Březen 2020

MUDr. Tomáš Hosszú, Ph.D. Čeští neurochirurgové jsou naprosto špičkoví, můžeme je exportovat

Před deseti lety stanul jako vedoucí lékař v čele operačních sálů Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde svým klidným, rozvážným, precizním způsobem a s „technickým mozkem“ tento vyhledávaný neurochirurg a spondylochirurg pečuje o pacienty.

MUDr. Tomáš Hosszú, Ph.D. (1976)

V roce 2000 úspěšně absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Po ukončení studia nastoupil jako sekundární lékař na Neurochirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Atestoval z chirurgie I. stupně a následně z neurochirurgie. Přesně před deseti lety v roce 2010 se stává vedoucím lékařem operačních sálů Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Jeho zájem o techniku ho provází už od dob studií, kdy se v průběhu pregraduálního studia věnoval lékařské biofyzice. Právě proto v roce 2009 obhájil dizertační práci na téma 3D rekonstrukce v plánování chirurgických výkonů.

Je autorem a spoluautorem prací zabývajících se převážně neurochirurgií, spondylochirurgií a biofyzikou. V oboru neurochirurgie se specializuje na spondylochirurgii, jíž se dlouhodobě věnuje, jeho největší vášní v oboru jsou minimálně invazivní zákroky na páteři. Sám se zasadil o rozmach spondylochirurgie a podpořil ji jako lektor v řadě výukových kurzů jak teoreticky, tak i na kadáverech, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Řadě českých i zahraničních kolegů u nás i ve světě předváděl výukovou operaci páteře.

Kromě neurochirurgie a spondylochirurgie patří mezi jeho koníčky rybaření, fyzika, moderní technologie a také manželka a dvě dcery.

Na otázky o vývoji v budoucnosti odpověděl jednoznačně: „Náhrada mozku či částí páteře je jistě zatím velkou dávkou fantazie, ale při pohledu na světový vývoj medicíny a techniky je doba kyborgů, technikou vylepšených lidí, již aktuální, a to nejen jako forma terapie, ale také jako forma evoluce lidstva.“ S tímto vášnivým fyzikem a rybářem jsme se ponořili do hlubin a tajů lidského mozku.

Jste neurochirurgem. Co vás v životě svedlo na cestu do tajů lidského mozku?

Popravdě jsem teď spíše spondylochirurgem. Ale ano, začínal jsem jako neurochirurg. K tomuto oboru mne přivedly právě ty tajemnosti, komplikovanost oboru a výzvy, se kterými je tento obor spjat.

 

Když byste se měl rozhodnout – srdce, nebo mozek? Který orgán je podle vás na prvním místě?

To je velmi filozofická otázka. Jedno bez druhého nemůže být. Pokud jde o to, co mne více zajímá, je to jistě mozek.

 

Táhlo vás to vždycky k medicíně?

Částečně. Jako dítě jsem měl velké sklony k veterinární medicíně, později jsem tíhnul kromě medicíny také k technice a fyzice. Proto jsem si také vybral technický lékařský obor – mikrochirurgii.

 

Jak jste v medicíně začínal?

S velkým nadšením a nasazením. A Neurochirurgická klinika v blízkosti mé alma mater – Lékařské fakulty v Hradci Králové – mi poskytla skvělé podmínky pro rychlý růst.

 

Co vás na mozku nejvíce fascinuje?

To, co o něm ještě nevíme.

 

K čemu byste ho přirovnal?

Záleží na tom, jak se to pojme – k vesmíru, zhmotněné duši, komplikovanému počítači, ale také k želatině.

 

Jaká záhada mozku je pro vás největší otázkou, nad níž si lámete hlavu?

To, že mnohdy na něm není zjevně poznat, co všechno jsme mu při operacích provedli.

 

Jací jsou Češi neurochirurgové ve srovnání se světem?

Naprosto špičkoví. Česká republika by kvalitní neurochirurgy mohla exportovat.

 

O čem nejvíce v neurochirurgii hovoří?

O snižování počtu komplikací.

 

Dočkáme se někdy v neurochirurgii umělých protéz a náhrad?

Zcela jistě. Náhrada mozku či částí páteře je jistě zatím velkou dávkou fantazie, ale při pohledu na světový vývoj medicíny a techniky je doba kyborgů, technikou vylepšených lidí, již aktuální, a to nejen jako forma terapie, ale také jako forma evoluce lidstva.

 

Lze vůbec takovou umělou náhradu, protézu, pro neurochirurgii vyrobit?

Záleží na tom, o jaké protéze mluvíme, ale nereálné to jistě není.

 

Jak je to náročné? V čem spočívají výrobní problémy?

Velmi náročné. Největším problémem je interakce s nervovým systémem člověka, a to zatím i na velmi bazální úrovni − mluvím o funkčních protézách končetin, oka či ucha.

 

Podílíte se na vývoji neurologických a spondylochirurgických implantátů. Mohl byste nám tento vývoj představit?

Jako chirurg pracující s těmito implantáty se setkávám s potřebou drobných vylepšení, ať již z pohledu funkčnosti, tak z pohledu pracovního postupu při operaci. Tyto své požadavky a představy pak tlumočím spolupracovníkům z různých oborů a společně hledáme řešení.

 

Kam při řešení těchto otázek směřujete a co je jeho cílem?

Inovace a v konečném důsledku lepší výsledky operací, a tím pádem spokojenější pacienti.

 

Čím vás tento vývoj oslovuje?

Zkrátka mám rád pokrok. Nerad se nečinně smiřuji s tím, že něco nejde.

 

V jaké fázi vývoje se nyní nacházíte?

V nikdy nekončící…

 

Co můžeme očekávat?

Až s delším časovým odstupem uvidíme, co se opravdu povedlo a s jakým výsledkem. Snad bude matka příroda naší práci nakloněna.

 

Jsou tzv. zlaté ručičky mekkou neurochirurga?

Na neurochirurgii samozřejmě nestačí jen ruce, je zapotřebí i rozum. Na druhou stranu kdekdo hraje na hudební nástroj, ale jen málokdo může hrát ve filharmonii.

 

Jaký by měl být neurochirurg?

Pracovitý, obětavý, a hlavně musí mít respekt a být pokorný.

 

Máte mezi sebou v týmu nějakou ženu?

Ano, máme, a některé typicky ženské vlastnosti můžou být někdy výhodou.

 

Cvičíte si mozek?

Nemám specifický konkrétní návod, ale členové mojí rodiny se často zlobí, že si permanentně hledám mentální zaměstnání, a když žádné nemám, vytvořím si ho. 

 

Přemýšlel jste někdy o tom, co nás čeká, když nám mozek přestane fungovat, respektive co nás čeká po smrti?

Jsem příznivcem fyziky, materialistických vysvětlení a Stephena Hawkinga. Podle mne nás nečeká zkrátka nic.

 

V co tedy věříte?

V přírodní zákony, sílu lidského rozumu a ve svoje děti.

 

Co si myslíte o příbězích, kdy pacienti vyprávějí o zážitcích mezi nebem a zemí při klinické smrti?

Považuji je za názor jiného člověka, ke kterému je zapotřebí mít respekt a úctu. Třeba se časem vyzkoumá, jak to doopravdy je a kdo má pravdu.

 

Vy sám se smrti bojíte? 

Se zdravým rozumem se jen těžko lze smrti vysmívat. Bojím se především toho, že smrt přijde, když mě ještě mé děti budou potřebovat.

 

Je něco, u čeho se vám daří relaxovat? 

U jedné zábavné činnosti většinou nemyslím na jinou. A to je pro mne relax.

 

Máte nějakou další vášeň než jenom medicínu?

Ano, mám mnoho vášní. Především fyziku ve všech podobách a rybaření. A vášnivě miluji svou rodinu.

 

Mgr. Magda Volná
redakce Braunovin

Čtěte také

Vášnivým čtenářem se zájmem o historii a archeologii, sportovcem a dříve fotbalovým brankářem za Poldi Kladno, ale i význačným ortopedem, tím vším je přednosta Kliniky ortopedie 1. lékařské fakulty a Ústřední vojenské nemocnice MUDr. Jan Bartoníček, DrSc., který nám poskytl pro vánoční číslo Braunovin zajímavý rozhovor nejen o ortopedii a životě s implantátem.

31.12.2019

Čtyři měsíce působil Radek Doležel jako šéf chirurg na misi v Kábulu v Afghánistánu ve vojenské nemocnici Kaia. „Strašidelná byla čtyřletá dívka, které bohužel americká raketa v jeden okamžik zabila celou rodinu a jí znetvořila obličej,“ vypráví Radek Doležel. Tento příběh je jedním z mnoha, se kterými se nejen čeští chirurgové v Kábulu setkali. Ponořte se s námi do neuvěřitelného vyprávění o hrdinství v bílých pláštích v zemi „nikoho“.

23.12.2019
Skupina B. Braun

Původně chtěla být vojačkou nebo kominíkem, ale nakonec zvítězila medicína. Už jako malá holka si hrála na doktorku a „operovala“, kde to jen šlo, nejdříve bratra, pak žížaly a hlemýždě, MUDr. Olga Klementová, bývalá záchranářka, tanečnice, chovatelka agam vousatých, lektorka simulačních kurzů a také přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Olomouc, kterou k medicíně inspirovala tři velká díla české kinematografie.

29.08.2019