Před mnoha lety jsem se v rámci jedné životní etapy měl možnost se stomickou sestrou setkat zblízka. Po mnoha hodinách strávených mimo realitu na operačním sále se probudíte a nevíte, co se s vámi děje. Obklopuje vás nové okolí, slyšíte množství informací o tom, co se stalo, ale není prostor pro komunikaci… Pak se odněkud doslova zjevila stomická sestra, která na mne v kontextu celé situace působila jako víla, anděl a zároveň chytrá poradkyně. Komunikovala se mnou vlídně, nabízela mi emoční podporu i jasné informace, jak situaci zvládnout a co se bude dít dále. Tehdy ve zdravotnických zařízeních nebyl věnován prostor systémovému rozvoji personálu v komunikaci s lidmi a směřování pacientů k pozitivnímu myšlení, a stejně tak je toto téma upozaděné i dnes.
Role stomické sestry v procesu uzdravování pacienta
Pozice a role stomických sester je v pooperačním systému svým způsobem ojedinělá. Očekává se od nich, že budou pacienty provázet v těžké době a připraví je na jiný způsob života především v přijímání a vylučování stravy. To klade velké nároky na komunikaci s pacienty v době, kdy se jejich život výrazně mění. Právě schopnost stomických sester motivovat pacienty, že i nadále bude jejich život plnohodnotný a nemusí se změny bát, je zásadní. Proto je rozvíjení komunikačních dovedností sester ve spojení s rozvojem odborných znalostí pro úspěchy léčebných postupů v této oblasti medicíny zásadní. Osobně jsem velmi rád, že nově realizované vzdělávací programy nabízejí stomickým sestrám rozvoj v oblasti komunikace s pacienty a zvládání stresové zátěže. Stomické sestry mají velký vliv na rychlost a způsob léčby pacientů a jejich navrácení do běžného života. Zjednodušeně lze říci, že stav mysli přímo souvisí s úspěchem léčby. Důraz na odpovědnost a pomoc druhým je pro stomické sestry každodenním chlebem. Příběhem, o kterém sestry nemluví, ale žijí jej. A to je v dnešní době, zahlcené moralizováním a povídáním o tom, jak to má být, velmi cenné. Víme, že sestry mají náročnou profesi, je však zároveň potřeba je neustále podporovat, rozvíjet a zvyšovat jejich psychickou odolnost. Přece jen je stomická sestra také žena, matka, teta či babička a musí správně a vhodně pracovat se svojí psychikou.
Náročné povolání vyžaduje intenzivní práci na sobě samém
Ve své roli terapeuta, poradce, kouče či mediátora si při práci s různými profesemi stanovuji jasný cíl: provázet jednotlivce i týmy k rozvoji profesních dovedností a zároveň je směrovat k životní spokojenosti. Je tato cesta možná? A je vůbec vhodné takto propojovat profesní a osobní život? Myslím si, že je to v dnešní době nutnost. Po divokých 90. letech se společnost konzumně přeplnila a hledá jiné hodnoty, jiné cesty k prožívání spokojenosti. Je potřeba vnímat propojování obou světů, pracovního a osobního, také v kontextu výdeje a dobíjení energie. To je přesně to, co si musejí stomické sestry zažít a s čím se musejí naučit pracovat. Dlouhodobě vydávaná energie v náročném povolání vyžaduje intenzivní práci na sobě v osobním životě. Stejně tak je důležité přijmout fakt, že to nemůže udělat nikdo jiný než my sami. Filozof Alasdair MacIntyre rozvíjí téma „Jak dosáhnout dobrého života“ a poukazuje na nutnost nehledat jen „krátkodobé“ projevy štěstí, ale na odpovědnost vůči sobě i druhým, na snahu kultivovat své ctnosti na úrovni vztahů, rodiny, práce i ve svých zájmech, kultuře či vědě a víře. A je na nás, které z nepřeberného množství oblastí si vybereme.
Spokojeností odoláváme vůči stresu
Jsem rád, že se dnes setkávám se stále více lidmi, kteří svým životem vyjadřují spokojenost a šíří ji dále. Napomáhají tak zvyšovat svoji odolnost vůči stresu, tlakům okolí a působí pozitivně i na druhé. Jeden za zakladatelů pozitivní psychologie Martin Seligman to shrnuje v knize Vzkvétání. Podle Seligmana je možno duševní pohodu vystavět na pěti měřitelných prvcích: pozitivní emoce (zde spadá i štěstí a životní spokojenost), zaujetí činností, pozitivní vztahy, smysluplnost našeho konání a také na dosahování výsledků. Zdá se to jednoduché? Proč ne. Pokud se podíváme na svůj život a své konání prostřednictvím výše uvedených oblastí, můžeme najít mnoho aktivit, které napomáhají našemu pozitivnímu naladění. Vyprávějte o tom lidem ze svého okolí a učte se mít z toho radost. Stejně tak se nemusíme obávat nacházet a pojmenovávat některé aktivity, které nám doposud scházejí a s nimiž začneme třeba hned zítra a budou přispívat k naší spokojenosti. Přeji stomickým sestrám i vám ostatním mnoho pohody na cestě ke spokojenosti. A nezapomeňte se o zážitcích a radostech dělit se svými blízkými.