V hlavním sympoziu Proč se věnujeme simulační medicíně, spojeném s workshopem, poskytla společnost B. Braun prostor neformální pracovní skupině simulační medicíny k bližšímu seznámení s tímto relativně novým oborem. Jak řekl v úvodním slovu prim. MUDr. Michael Stern, MBA, z Kliniky anesteziologie a resuscitace 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze, který je rovněž lektorem simulačních kurzů Aesculap Akademie, pracovní skupina se snažila maximálně využít poskytnutý prostor a smysluplně představit posluchačům, čím se již tři roky zabývá. Sympozium bylo koncipováno jako setkání lidí, kteří simulační medicínou v Čechách žijí a snaží se ji propagovat. Možnost prezentace dostala i centra, která v pracovní skupině participují. Všechna mají svá specifika, úzce spolupracují a obohacují se svými zkušenostmi. Tato spolupráce je realizována na bázi pravidelných setkání přátel simulační medicíny nejen na půdě B. Braun Dialog.
Například výukové centrum 1. Lékařské fakulty Univerzity Kalovy v Praze, jež vede MUDr. Mikuláš Mlček, Ph.D., vypracovalo metodiku, jak v simulaci proškolit co největší počet studentů. Používá simulační medicínu i jako pregraduální výuku pro mediky. Centrum lékařských simulací disponuje 200 m2 učeben, lékařskými přístroji, trenažéry dovedností a čtyřmi pacientskými simulátory. Učebnami ročně projde 800 studentů, kteří v nich stráví 9 500 „studentohodin“.
Centrum telemedicíny a simulátorů (CENTESIMO) Lékařské fakulty University Palackého a Fakultní nemocnice v Olomouci představila MUDr. Olga Klementová, Ph.D. Toto centrum je vybaveno dospělým pacientským simulátorem SimMan 3G, simulační místností s velínem, místností pro debriefing a místností pro nácvik kardiopulmonální resuscitace (KPR) a zajištění dýchacích cest. Centrum velmi dobře spolupracuje s mateřskou nemocnicí, pro kterou simulační kurzy pořádá. Hlavním cílem jsou kurzy pro personál JIP v rámci školení KPR a dále.
Výuková laboratoř v B. Braun Dialog není vázána na žádné konkrétní zdravotnické zařízení a jezdí se do něj vzdělávat lékaři i zástupci dalších zdravotnických profesí z celé republiky. Simulační výuky se mohou zúčastnit celé sehrané týmy, ale i zdravotníci, kteří se dávají dohromady až na místě. Pro každou simulaci se tvoří tým nový. Všichni účastníci si přinášejí své návyky, znalosti a dovednosti, ale v rámci workshopu se naučí pracovat týmově. Pracovní skupina se v rámci své činnosti snaží pracovat na standardech, definici pojmů a přípravě jednotné platformy a metodiky pro provádění vysoce kvalitních medicínských simulací, zatím však na neformální bázi. Informace o pracovní skupině lze získat i na webových stránkách (www.simulacnimedicina.cz). Řada členů této pracovní skupiny je i členy sekce pro simulační medicínu, která vznikla pod hlavičkou ČSARIM.
MUDr. Stern také vysvětli, čím je simulační medicína přínosná: „Je to jedinečná možnost, jak si bezpečně vyzkoušet algoritmy léčení běžných i mimořádných stavů, ale na místě pacienta leží sofistikovaný stroj. Účastník si tak dokáže zvyšovat své teoretické znalosti i praktické dovednosti, ale může nacvičit i dovednosti netechnické, jako je schopnost komunikace, fungování v týmu a řešení krizových situací. Navíc jsou všechny úkony provedené při simulaci zaznamenávány a je možné se k nim zpětně vrátit během tzv. debriefingu.“
Simulační medicína vychází ze zkušenosti z odvětví, která musí být bezchybná, jako je letectví nebo kosmonautika. V těchto oborech jsou vypracované metodiky, které umožňují procvičovat potřebné znalosti a dovednosti. V medicíně je tato technika zatím v začátcích. Problém simulační výuky v lékařství je, že zatím není k dispozici dostatek dobrých lektorů. Takový lektor by měl ovládat nejen znalosti týkající se simulační výuky, ale měl by mít i odpovídající klinickou zkušenost. Pokud se lékař věnuje učení, nedělá „kliniku“ a zkušenosti z praxe mu chybí. Je potřeba obojí skloubit. Se simulační výukou by se mělo ideálně začínat již při studiu medicíny a postgraduálně výcvik realizovat i v rámci atestace.
„Součástí simulační výuky v B. Braun Dialog je audiovizuální záznam, který není podmínkou, ale my ho považujeme za benefit. Záznam umožní při následném debriefingu rozebrat určité situace. Debriefing ale musí probíhat řízeně a lektor by měl být vzdělán v jeho vedení. Simulační medicína spočívá i ve změně stylu učení, protože my jsme zvyklí spíš na direktivní vedení a následnou odměnu nějakou známkou odpovídající úrovni znalostí. Simulační kurzy jdou jiným směrem. Snažíme se dát kolegům podnět k tomu, aby sami přišli na to, v jaké oblasti se mohou zlepšit. To je velmi komplikovaný, energeticky i časově náročný proces. Kurzy jsou celodenní, účastníci se musí omluvit z práce, něco to stojí, ale pořád to má velký smysl. Hlavní výhodou simulační medicíny je právě to, že můžete nasimulovat málo časté, až raritní situace, které lékař musí být schopen rychle řešit, a v akutní medicíně dvojnásob. Žádný pacient si nepřeje být pokusným objektem, na kterém si lékaři budou zkoušet své postupy. To obojí dokáže simulační medicína vyřešit,“ uzavřel MUDr. Stern.
Simulace jen pro dnešní den
MUDr. Stern pro účastníky sympozia připravil speciální klinický scénář pro simulační cvičení, do kterého se mohli zapojit. Příběh začínal v okamžiku, kdy sanitka přivezla na chirurgickou ambulanci pacienta s úrazem hlavy a horní končetiny, jehož stav se náhle zhoršil. Přesná diagnóza nebyla známa. Protože se nikdo ze sálu nepřihlásil, nastoupil záložní tým Aesculap Akademie. Své zážitky popsal jeden člen tohoto týmu, Bc. Tomáš Kovrzek: „Nikdo z nás připravenou diagnózu neznal, aby simulace byla reálná. Provedli jsme základní zajištění pacienta, včetně zajištění dýchacích cest a podání příslušné medikace, došlo i na kardiopulmonální resuscitaci. Situace byla poměrně komplikovaná, ale našeho ,pacienta‘ se podařilo zachránit. Nakonec se ukázalo, že jde o pneumotorax. Diváci mohli vidět, že to bylo nedokonalé, ale tak je to správně. Nechtěli jsme demonstrovat správné postupy při konkrétním zranění, ale simulovat reálnou situaci, která se v medicíně odehrává dnes a denně.“
Nejen simulační medicína…
Zájemci o intenzivní péči mohli během kongresu navštívit ještě Workshop regionální anestezie s využitím ultrazvuku a vyzkoušet si ji na živém figurantovi. Nový sonografický přístroj je určen pro ultrazvukové navádění v regionální anestezii pro periferní bloky.
Přednáška Bezpečnost personálu, škola versus praxe, která se konala v rámci sesterské sekce, představila výsledky posledního dotazníkového šetření Pracovní skupiny bezpečnost personálu.
Workshop Příprava a podávání léčiv v intenzivní péči, teorie vs. praxe, který byl pečlivě připraven ve spolupráci klinickou farmaceutkou PharmDr. Jitkou Rychlíkovou, byl určen především zdravotním sestrám. Během přednášky byly správné postupy demonstrovány na dvou videích. „Poprosili jsme dva zdravotníky, kteří chodí na naše kurzy, zda by byli ochotni se nechat při přípravě léčiv natočit na video. Chyby, které dělali, jsme pak společně s publikem v sále rozebrali. Cílem bylo rozproudit diskusi, co bylo dobře, co ne a co se mělo udělat jinak. Diskuse se účastnili jak odborníci, tak i sestry z pléna. Byla velmi plodná a toho jsme chtěli docílit. Připomínat si rutinní situace v práci zdravotní sestry je velmi důležité. Například jak homogenizovat roztok se sestra běžně neučí, přitom je to jeden z nejdůležitějších kroků přípravy léčiva. Víme to z našeho videa, kdy jsme koncentrovaný chlorid draselný obarvili a zkusili, jak to dopadne, když se tento koncentrovaný roztok vstříkne do infuzní láhve s nosným roztokem bez následné homogenizace.“ doplnil Bc. Kovrzek. V prostorách B. Braun Lounge pak bylo možné si správné postupy procvičit.
