Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

Infekce, jedy, cytostatika a další nástrahy

29. Listopad 2008

Infekce, jedy, cytostatika a další nástrahy

Rozhovor s PharmDr. Jiřím Lukešem, ředitelem a jednatelem společností skupiny B. Braun v České republice a na Slovensku, o ochraně a bezpečnosti zdravotníků a nerozbitnosti plastové lahve

PharmDr. Jiří Lukeš, ředitel a jednatel společností skupiny B. Braun v České republice a na SlovenskuPharmDr. Jiří Lukeš, ředitel a jednatel společností skupiny B. Braun v České republice a na SlovenskuV souvislosti s problematikou ochrany zdravotnického personálu v českých a slovenských zdravotnických zařízeních jsme se sešli s PharmDr. Jiřím Lukešem, ředitelem a jednatelem společností skupiny B. Braun v České republice a na Slovensku, a položili mu několik otázek.

Jak by se podle Vás mělo přistupovat k problematice bezpečnosti zdravotnického personálu?

Na bezpečnost zdravotnického personálu by se mělo pohlížet jako na bezpečnost jakýchkoli jiných pracovníků, kteří se musí pohybovat v nějakém specifickém prostředí. V tomto případě je to prostředí nemocnic a ambulancí, které jsou plné neustále číhajících potenciálních rizik. Ta jsou v současnosti velmi podceňována.

Můžete nějak popsat specifika a rizika onoho prostředí?

Podstatou práce zdravotnického personálu je péče o pacienta a každý pacient je potenciálním zdrojem nákazy. Při léčbě pacientů se také používají specifické léčivé přípravky a řada z těchto léčiv jsou agresivní chemické látky, látky alergizující, látky označené často jako jedy, například cytostatika. V prostředí nemocnice se také velmi často vyskytuje infekce. Výskyt bakterií a virů je logicky daleko vyšší než v jiném prostředí.

V poslední době se skloňují ve všech pádech pacienti nakažení žloutenkou. Zdravotníci jsou ve styku s pacienty, kteří jsou potenciálními přenašeči všemožných onemocnění, a to i při zcela rutinních zákrocích na ortopedii nebo na chirurgii. Zdravotnický personál se pohybuje v pracovním prostředí, které se prostě svými specifiky vymyká.

Jak to v současnosti vypadá s ochranou zdravotního personálu?

V minulosti udělalo české zdravotnictví velký pokrok v ochraně pacienta, ale poněkud se pozapomnělo na zdravotnický personál. Jediné kroky, které se v této oblasti udály, šly právě ruku v ruce s nařízeními směřujícími k ochraně pacienta. Například chirurgické rukavice jsou primárně určeny k ochraně pacienta a prostředí chirurgického sálu, ale zároveň chrání i lékaře před možným poraněním.

Legislativně je ošetřeno povinné očkování všech pracovníků ve zdravotnictví proti hepatitidě typu B. Toto nařízení ale vzniklo už v minulém století, a to ještě před rokem 1989. Bylo reakcí na neutěšený stav šíření nákazy žloutenky typu B mezi zdravotním personálem, což se v té době začalo negativně projevovat na chodu celého československého zdravotnictví. A přitom to bylo už v době, kdy vakcína dávno existovala. Prostě nejdříve musel vzniknout velký problém, a až pak se s tím začalo něco dělat. My bychom ale vzniku problému chtěli předcházet tím, že ho preventivně eliminujeme už v zárodku, protože tato problematika se nedá vyřešit jednou provždy. To je dáno neustálým vývojem a pokrokem ve zdravotnictví. V prevenci budeme vždy o krok pozadu, ale nesmíme dopustit, abychom se zastavili.

Myslíte, že by zlepšení situace mohla pomoci reforma zdravotnictví?

Nemyslím si, že toto je věc, která by nějak souvisela s reformou zdravotnictví. Ochrana zdravotního personálu jako zaměstnanců pohybujících se ve specifickém rizikovém pracovním prostředí by měla být legislativně regulována Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Myslíte si, že preventivní ochrana zdravotního personálu je levnější než případné finanční řešení vzniklých problémů?

Poměřovat náklady spojené s prevencí a výši potenciálních nákladů spojených se zraněními je poněkud zavádějící, protože se nedají spolehlivě vyčíslit. Bavíme se o riziku, které je potenciální, a bavíme se o snižování tohoto potenciálu. Abychom získali nějaká přesnější data, bylo by potřeba připravit rozsáhlou studii podpořenou několikaletým celoplošným sběrem dat. Konkrétní příklad: naše společnost se rozhodla dodávat od tohoto roku do České republiky jen a pouze bezpečnostní kanyly za ceny těch obyčejných. To ale bohužel ještě neznamená, že je nemocnice začnou používat. Například ve Spojených státech je nařízeno ze zákona, že se musí používat jen bezpečnostní kanyly, a nedodržování tohoto nařízení je sankcionováno. Obdobná pravidla existují i ve všech ostatních vyspělých zemích světa.

Hovořili jsme o očkování. Je řada nemocí, proti kterým očkovat nelze. Třeba AIDS. Že se zdravotní personál zraní o kanylu, je v nemocnicích naprosto běžné. Jak zabránit případnému riziku, že se sestřička nešťastnou náhodou bodne jehlou po odběru krve nakaženého pacienta?

To nevím, ale vím, že koncepčním používáním bezpečnostních kanyl by se toto riziko minimalizovalo. Není tomu tak dávno, co na Slovensku zemřela sestřička na selhání imunity, poté co se při práci poranila o kontaminovanou jehlu od HIV pozitivního pacienta. Proto bych chtěl zdůraznit, že ochrana zdravotního personálu není problémem ekonomickým, ale hlavně společenským.

Na jak vysokou částku se může vyšplhat zranění zdravotníka z důvodů nezajištěné dostatečné ochrany jeho zdraví při práci?

Náklady spojené se zraněním zdravotníka se velmi těžko vyčíslují. Použijme ale pregnantní příklad. Během probíhající operace zdravotní sestra používá alkoholovou dezinfekci, která naneštěstí chytne po kontaktu s elektrickým výbojem laserového skalpelu. Vznikne požár a dojde k popálení lékaře. Nehoda, která je málo pravděpodobná, ale i k takovým případům bohužel stále dochází. Během krátkého požáru je popálen chirurg. Došlo k poškození pacienta, pravděpodobně dojde na soudní řízení a pacient bude odškodněn. Tam je vzniklá škoda poměrně snadno vyčíslitelná.

Jak by tedy vypadal výčet škod v případě poranění chirurga?

Chirurg musí být ošetřen. Kvůli zranění jde na nemocenskou. Přestože jde o pracovní úraz, normálně by odškodnění nezískal. Proto se začíná soudit. Soud jednoznačně vyhrává a získává odškodnění. V době jeho nepřítomnosti ho musí někdo nahradit. V současnosti, kdy je kvalifikovaných lékařů a dalšího pomocného personálu nedostatek, tím trpí pacient. Jeho kolegové musí dělat buď více přesčasů, nebo se odkládají operace. A účet narůstá. Pokud bylo poškození v důsledku zranění vážnější, například poškození „operující“ ruky, můžeme jít ve výčtu škod ještě dál. Společnost tak přichází o kvalifikovaného chirurga, finanční částku investovanou do jeho odborného vzdělání a praxe. Nemocnice musí hledat nového chirurga atd. Je to začarovaný kruh navzájem propojených nákladů a souvislostí. A přitom stačilo málo: mít k dispozici bezalkoholovou dezinfekci, nejlépe v plastovém obalu.

Skutečně neexistují nějaké regulace ochrany zdravotníků v nemocničním prostředí?

Spousta bezpečnostních opatření je aplikována na oblast zdravotnictví odjinud. Například práce na rentgenu. Tam panují velmi přísná opatření týkající se bezpečnosti práce, ale regulace se vztahuje na pohyb a práci v radioaktivním prostředí. S oblastí zdravotnictví není nijak spojována. S tím souvisí třeba práce s cytostatickými léčivy. Ač bojují proti rakovinovým nádorům, jsou samy velmi radioaktivní a při příliš těsném kontaktu rakovinu mohou vyvolat. Dříve se stávalo, že zdravotní sestry, které míchaly cytostatika, kvůli nedostatečné ochraně samy rakovinu dostaly. Když se v nějaké západoevropské nemocnici rozlije roztok s cytostatiky, prostor se uzavře a uklízí se ve skafandrech. Když se lahev s cytostatickými léčivy rozbije v české nemocnici, přiběhne sestra s hadrem nebo uklízečka, setřou, vyždímají a je to. Jistě - potenciální riziko. Ale uvědomme si, jak lze takové nešťastné náhodě předejít. Používáním plastových lahví! Ty jsou mnohem hůře rozbitelné než skleněné. Pokud by existoval mechanismus, který by říkal: používejte jen plastové, polyethylenové, jednoduše řečeno neskleněné lahve, riziko rozbití a kontaminace prostředí se minimalizuje i při potenciálním nárůstu počtu „padání“ lahví z rukou zdravotníků.

Pane doktore, děkujeme za rozhovor.

redakce Braunovin

redakce Braunovin
0
Dosud nehlasováno

Čtěte také

Společnost B. Braun představuje uzavřený samčí konektor PureSite, který lépe chrání zdravotníky před chemickou a mikrobiologickou kontaminací během celého procesu manipulace s lékem – od jeho přípravy až po podání.

02.08.2021

Zdravotníci čelí v období pandemie koronaviru extrémnímu tlaku a práci v náročných podmínkách. Skupina B. Braun v rámci svého projektu B. Braun pro život podporuje řadu aktivit, které jsou určeny právě pro nejvytíženější pracoviště v České republice i na Slovensku.  

23.12.2020

Do boje s pandemií onemocnění covid-19 se v nemocnicích od počátku zapojili nejen lékaři, ale také ošetřující personál. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava (KARIM FNO) vyčlenila pro příjem pacientů s covid-19 v kritickém stavu jednu ze čtyř lůžkových jednotek – Oddělení resuscitační a intenzivní medicíny 3 – která disponuje venovenózní mimotělní membránovou oxygenací (V-V ECMO) a má rovněž zkušenosti s pacienty s těžkým průběhem syndromu akutní respirační tísně (ARDS) a chřipky H1N1. O své postřehy se s námi podělil Mgr. Tomáš Glac, staniční sestra této kliniky a člen pracovní skupiny Aesculap Akademie Bezpečnost personálu.

31.08.2020