Thajci rádi zobou za pochodu a tropické klima jim to umožňuje po celý rok. Základem jejich mlsání jsou malé pouliční stánky. Kuchař z přísad rozmístěných před sebou připraví chuťovku, opeče ji nad ohněm a umístí na tác.
V Hua Hin, 200 km od Bangkoku, jsem samlaw v roce 1999 ještě vídal. O devět let později již ale ne. Mizí opravdu rychle. Thajsko bohatne a i veřejná doprava se definitivně motorizuje.
Poslední srpnový víkend tradičně patřil sportovně nadaným zdravotníkům z celé Evropy, kteří poměřili své síly v malé kopané na turnaji Eurospital 2012.
Válíme se v posteli a pojídáme banány. Tak začíná nový den. Hned potom naše první kroky směřují do muzea inkvizice. Smůla, otevřeno je až ve 1230. Chci udělat nějaké fotky na trhu, který je jeden blok odsud, tak se sem pak vrátíme.
Noc je rušnější, než jsem si představoval. Několikrát slyším, jak se k nám do hotýlku někdo dobývá, lomcuje s vraty a řve. Asi to budou opilci, protože bouchání na dveře se ozývá i z dalších míst ulice. Ráno se budíme živí, zdraví a neokradení, i když trochu nevyspalí, protože přes noc bylo na ulici živo až příliš.
Za námi na pobřeží je ještě mlha, ale nad ostrovy na obzoru už září modré nebe. Trvá ještě půl hodiny, než připlujeme k největšímu z ostrovů zrovna v místě, kde skrz něj vede přírodní tunel na druhou stranu.
