Jaké byly začátky v AAK?
Když jsem před šestnácti lety převzal řízení Aesculap Akademie, byly v ní dvě koordinátorky. Většinu kurzů tehdy tak trochu jako „vedlejšák“ připravovali obchodní zástupci.
S jakou vizí jste do AAK přišel?
Projekt byl velmi dobře nastartovaný Jiřím Lukešem (současný člen vedení Skupiny B. Braun CZ/SK, pozn. redakce). Od začátku byla klíčem především kvalita. Mně se ale nelíbilo někdy příliš těsné propojení kurzů s produkty B. Braun. Zcela jsem zrušil čistě produktové prezentace. Chtěl jsem, aby AAK byla vzdělávací odborná organizace s vědeckým obsahem. Koneckonců velký tlak na neutralitu Aesculap Akademie jsme cítili i od našeho mateřského koncernu v Německu. Díky tomu jsme časem získali silný odborný kredit.
Jak jste budoval tým?
Byl to docela přirozený proces, kdy se z lékařů a sester, kteří byli původně obchodníci, stávali odborní garanti. Prostě je bavilo víc učit než prodávat. Na začátku jsme byli celkem tři. Dnes po dvaceti letech máme čtyři koordinátory, pět odborných garantů v oblasti chirurgie, intenzivní péče, ošetřovatelství, nefrologie a epidemiologie a stovky externích lektorů.
Vidíte nějaký zlomový okamžik, kdy bylo jasno, že budete úspěšní?
V roce 2011 jsme vyhráli tendr ministerstva zdravotnictví na projekt seriálu konferencí a seminářů, které vzdělávaly nelékařské obory, především sestry. To byl zlomový moment, který jsme zvládli. Museli jsme nabrat více lidí, získat další znalosti, dostalo to celé úplně jinou dynamiku. Za osmnáct měsíců jsme nakonec po celém Česku zvládli devadesát konferencí a 175 seminářů. Proškolili jsme přes 21 a půl tisíce lidí.
Postupně jste otevírali svá vzdělávací centra. Kterému z nich bylo nejnáročnější vdechnout život?
Máme tři. V Hradci Králové, v Olomouci a v Praze. Nejtěžší to bylo v B. Braun Dialog na Bulovce. Je to naše vlastní budova, kterou sdílíme s dialyzačním střediskem a odbornými ambulancemi. Společnost stál v roce 2015 celý projekt 100 milionů korun. Cítili jsem velkou odpovědnost.
Takže to byly nervy?
Díky extrémnímu nasazení celého týmu jsme ale už první rok po otevření naplnili kapacitu na 95 %. Uspořádali jsme tehdy kolem 180 kurzů.
Velkou pozornost tenkrát vyvolalo vaše centrum simulační medicíny, je to tak?
Ano. Myslím, že v té době bylo nejmodernější v Česku. Neskromně si troufnu říct, že jsme průkopníky simulační medicíny.
"K úspěchu jsou nezbytné tři klíčové prvky: skvělý tým, naslouchání zdravotníkům a snaha být vždy o krok napřed."
Mimo zdravotníků dnes již hojně vzděláváte i mediky. Kde to začalo?
České nemocnice dlouhodobě poukazovaly na to, že když k nim přijde čerstvý absolvent medicíny, v praxi toho moc neumí. Začalo to v roce 2016, kdy jsme pro mediky uspořádali dny otevřených dveří. Ukázalo se, že to chtějí i sami studenti. Takže jsme ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy dali dohromady první nepovinný předmět, kde si medici mohli v praxi vyzkoušet třeba kanylaci, práci s infuzní a laparoskopickou technikou nebo třeba katetrizaci močového měchýře apod. Prostě praktické věci. Dnes je tato naše edukace již i součástí povinného kurikula na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Umíte tedy vzdělávat jak v pregraduálu, tak v postgraduálu?
Ano, provázíme zdravotníky po celou jejich profesní kariéru. Už jsme uspořádali přes 4 tisíce kurzů, kterými prošlo kolem 140 tisíc lidí. Tzv. Net Promoter Score (NPS), jež je kritériem spokojenosti účastníků, držíme mezi 80 a 90 %.
Jak se vám dařilo zvládat covid-19, když vlastně nebylo příliš možné se potkávat osobně?
Souhlasím s tvrzením, že nám toho covid-19 spoustu vzal, ale také dal. AAK rozhodně dal digitalizaci. Nic jiného nám nezbylo a velmi rychle jsme přešli s velkou částí našeho vzdělávání do on-line světa. Webináře, videa, on-line konference. To vše se nám teď v našem systému hybridního vzdělání hodí.
Ne vše se ale přece dá učit na dálku.
Osobní kontakt je nenahraditelný. Stále byl a je naší prioritou praktický nácvik a trénink. Ten je zatím velmi obtížně zastupitelný a zdravotníkům chybí. I proto jsme například v tomto roce rozjeli nad rámec našich simulačních kurzů i tzv. in-situ simulační kurzy. Lektoři jezdí do nemocnic přímo za zdravotníky do jejich prostředí, ve kterém se simulují např. různé kritické situace, ale již s jejich reálným vybavením a jejich personálem. Pravda totiž je, že tam, kde je osobní prožitek a emoce, tam dochází k lepší fixaci nových vědomostí.
V době covidu-19 jste zahájili i Pacientskou akademii?
Pacientskou akademii jsme zahájili již před pandemií, ale v covidové době se rozeběhly pacientské webináře. Máme obrovské zkušenosti, které můžeme nabídnout pacientům. Především těm, kteří se na péči o své zdraví sami podílejí. Stomikům nebo třeba lidem, kteří se sami katetrizují. A naopak pacienti zase dávají skvělé lekce lékařům, když jim zdravotní problémy a jejich reakce na léčbu popisují svou optikou.
Co očekáváte od moderních futuristických technologií? Jak se budou propisovat do edukace?
Ne že budou, už se to děje. My máme za sebou první edukaci ve virtuální realitě. Se společností Virtual Lab jsme vyvinuli software, který ve virtuální realitě simuluje práci při akutní dialýze. Zdravotníci jsou nadšeni.
Kde byste rád viděl AAK za deset let?
Pokud se na to podíváme materiálně, moc bych si přál, abychom například rozšířili naše vzdělávací centrum v Pavilonu B. Braun Dialog. Tím bychom mohli nabízet více praktického vzdělávání v dalších terapiích. Rád bych získal zdroje pro tréninkové vybavení moderními technologiemi, jako je např. zmíněná virtuální realita. Z koncepčního hlediska bych rád rozšířil naši praktickou edukaci směrem k budoucím lékařům a sestrám na vysokých školách a také více propojil spolupráci české AAK se sítí dalších čtyřiceti akademií v zahraniční. A když se na to podívám filozoficky, byl bych rád, aby se nic nezměnilo v nasazení a v chemii našeho týmu, v jeho inovativnosti a kreativitě. Přál bych si, abychom zůstali takoví, jací jsme nyní.