Jak dosáhnout kvality „ultračistá voda“ nejen v okruhu reverzní osmózy
Nové HDF přístroje jsou sice standardně vybavovány pyrogenními filtry, nicméně konvenční přístroje tyto filtry zpravidla nepoužívají a i na těchto přístrojích se provádí čím dál více ošetření
s vysokopropustnými dialyzátory. Právě při kombinaci vysokopropustného (high-flux) dialyzátoru
a konvenčního hemodialyzačního (HD) přístroje může docházet k nekontrolovatelné lokální zpětné ultrafiltraci dialyzačního roztoku do krve uvnitř filtru. Pokud v takovém případě není HD monitor napájen ultračistou vodou, znamená to pro pacienta zvýšené riziko.
Způsoby a postupy, jak dosáhnout ultračisté vody, jsou známé. Jsou však plně využívány? Základem je kvalitní technologie úpravny vody. Ta je většinou dána a je třeba se zaměřit na důslednou kontrolu účinnosti předfiltrace, samotné filtrace a s ní svázané kvality membrán a jejich pravidelnou údržbu (dezinfekci). U nových instalací se vyplatí investovat do kvalitních materiálů
a technologií, které samy o sobě riziko kontaminace značně snižují. V obou případech má velký význam pravidelná údržba celého systému, kontrola kontaminace produkované vody
a pravidelné dezinfekce.
Výkon membrán
Současné systémy reverzních osmóz nabízejí několik způsobů filtrace. Kromě klasických single-pass reverzních osmóz jsou dostupná zařízení twin-pass se dvěma systémy membrán v kaskádě. Ani jedno řešení však nenabízí stoprocentní jistotu trvalé produkce ultračisté vody, neboť retenční účinnost membrán se pohybuje od 70-99 % podle molekulové hmotnosti zachycovaných prvků / fragmentů. V praxi to znamená, že i při twin-pass konfiguraci
9 % - 0,001 % příměsí přes membrány reverzní osmózy projde.
Limity chemické dezinfekce
Další otázkou je tvorba biofilmu uvnitř rozvodu permeátu. Je prokázáno, že pravidelná chemická dezinfekce okruhu má jen částečnou účinnost a opakované působení agresivních chemikálií na vnitřní povrchy okruhu permeátu je kontraproduktivní. Po čase dochází k porezitě povrchu (především plastových součástí okruhů) a k tvorbě příznivějšího prostředí pro růst biofilmu. Účinnost chemické dezinfekce tak po čase klesá, nehledě na schopnost pasivace vrstvy biofilmu za vhodných podmínek.
Vyšší princip filtrace
Pro trvalé dosažení ultračisté vody bez příměsí tedy musí být použit vyšší princip filtrace, než jaký zajišťuje princip reverzní osmózy a periodická horká dezinfekce rozvodu permeátu. Sofistikované systémy úpraven vody pro hemodialýzu
využívají pro tento účel pyrogenních filtrů podobně jako samotné HDF přístroje. Tyto filtry však mají mnohonásobně větší kapacitu, jsou zpravidla bezúdržbové a umožňují chemickou, tepelnou či obojí dezinfekci, obvykle společně s celým okruhem rozvodu permeátu. Životnost těchto filtrů se počítá na roky.
Systém úpravny vody založený na kvalitní předúpravě vody a dvoustupňové filtraci - single-pass reverzní osmóze, permanentní ultrafiltraci permeátu a možnosti periodické horké dezinfekce okruhu - je dokonalým řešením pro trvalé zajištění vody pro hemodialýzu v „ultračisté“ kvalitě.
Příklad řešení systému úpravny vody s ultrafiltrací permeátu a horkou dezinfekcí smyčky je zobrazen na následujícím obrázku.