Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

Předincká kultura Nasca

23. Duben 2012

Předincká kultura Nasca

Akvadukt vedoucí pod zemí

Den 307, pondělí 21. 6.

Autobus do Nasky je pohodlný a cesta trvá jen tři hodiny. Tři hodiny cesty vyprahlou kamenitou pouští po kvalitní a rychlé Panamerikáně… Pár kilometrů před Naskou vjíždíme na planinu se světoznámými geoglyfy, která je Panamerikánou rozdělena na dvě půlky. Ze silnice však nejsou čáry vůbec vidět, protože se na ně díváme příliš zblízka a z příliš ostrého úhlu. Splývají tak s okolní kamenitou pouští. Teprve z letadla to bude ono. Už se těšíme!

Bus zastavuje na hlavní ulici, před hostelem Alegría. Shodou okolností je to ten, kde jsme se chtěli ubytovat. Teprve později zjišťujeme, že jsme se ubytovali v Alegría II, který sice patří do stejného „řetězce“, ale není to ten původní. A ještě později se ukáže, že vlastník už dokonce staví Alegría III (!) - geoglyfy (obrazce) v poušti u Nasky jednoduše lákají stále víc a víc turistů… Hotýlek je ale perfektní. Spíš vypadá jako domeček s otevřeným dvorkem uprostřed, posázeným květinami a palmami. Je tu moc příjemně.

V poušti je klima příjemně suché a teplé. Nasca leží asi 600   m nad mořem a 60   km ve vnitrozemí, takže poušť už není tak ovlivňována pobřežní garúou, i když mlhy se vyskytují i tady. Většinu dne ale svítí sluníčko a je sucho, o čemž svědčí i místní nálezy pohřebišť s vysušenými mumiemi.

Všechny hotely a hotýlky v Nasce žijí z jednoho jediného - zprostředkovávání letů nad pouštními obrazci. Kromě geoglyfů jsou tu však k vidění i další zajímavosti. Ocitli jsme se totiž na místě jedné z dávných (zhruba 200-700 n. l.) předinckých kultur jménem Nasca, která stvořila daleko víc než jen ony záhadné geoglyfy. S kulturou Nasca jsme se setkali už dnes ráno v muzeu v Ice (keramika), teď jsme přímo v jejím centru.

Majitel hotýlku má skvělé přesvědčovací metody, jak nás dostat na jím organizované túry. Patří k nim kniha s referencemi od jiných cestovatelů, ale taky fotografie přímo z cesty. Vypadá to opravdu zajímavě. Všechna místa jsou rozmístěna v poušti kolem Nasky, takže pokud bychom je chtěli vidět, stejně bychom si museli najmout nějaké auto. Let nad geoglyfy je navíc levnější, než jsme mysleli (stojí 35 dolarů), takže i s dalšími túrami nakonec zaplatíme celkově míň. Prostě není co řešit. Upisujeme se k návštěvě akvaduktu Cantallo, pohřebiště Chauchillo, ruin Cahuachi, keramické dílny a samozřejmě letu nad geoglyfy. Teď už je sice pokročilé odpoledne, ale stále ještě dost času na to, abychom se mohli podívat na Cantallo a Cauhachi. Ostatní na nás bude čekat zítra. Vyrážíme hned. Najatý taxikář nás odváží do polí za Nasku. Tady už průvodce vysvětluje jinému turistickému páru, co je Cantallo zač. Takže co to vlastně je?

Akvadukt Cantallo vypadá dost zvláštně. Když se u nás řekne akvadukt, okamžitě se nám vybaví visutá stavba podobající se mostu, která svádí vodu od zdroje na místo, kde je jí třeba. Cantallo plní stejnou funkci, jen tu námi zažitou podobu akvaduktu nějak nesplňuje. Vede totiž pod zemí a navíc je „děrovaný“.

Na vyprahlé planině, kde se Nasca nachází, byl odjakživa nedostatek vody. Skoro vůbec tu neprší a spodní voda je příliš hluboko. Proto zbylo jediné řešení: přivést vodu z blízkých hor. A tak před stovkami let vznikl tento důmyslný akvadukt.

Tehdejší lidé se rozhodli postavit akvadukt pod zemí, aby omezili vypařování tekoucí vody vystavené ve dne silnému žáru a také nebezpečí znečištění vody zvenčí. Pokud by však jen prokopali několik desítek kilometrů dlouhý tunel, neměli by v případě jeho zanešení nebo zřícení klenby možnost zjistit, kde přesně se tok vody přerušil. Proto vymysleli jedinečný systém „oken“ (to je ono „děrování“), jež měla sloužit pro čištění a údržbu.

Na místě, kde stojíme, je takových oken asi pět, ve vzdálenosti několika desítek metrů od sebe. Jsou to takové díry do země, ke kterým vede snižující se spirálovitý chodníček zpevněný kameny. Po chodníčku je možné sejít dolů, vstoupit do tunelu, zjistit, kde je co špatně, a problém napravit. Dost originální, ne? Akvadukt byl navíc vystavěn s takovou důkladností a tak kvalitně, že přivádí vodu z hor ještě dnes a slouží k zavlažování okolních políček (hned vedle je například zelené kukuřičné pole, ač většina neobdělávaného okolí je jen vyprahlá poušť). No jo, stará dobrá ruční práce...

Cestou do Nasky se zastavujeme na jednom návrší, ze kterého můžeme vidět první zdejší geoglyf. Říká se mu tkalcovský stav, protože tvar a křížení čar připomíná cestu šídla skrz napnutá vlákna. Na svahu kopce, v místech, kde byla postavena pěšinka na vrchol, jsou odhaleny i spodní vrstvy zeminy. Je tak dobře vidět, proč vlastně geoglyfy vidíme jako světlejší čáry na tmavším podkladu. Kameny a prach na povrchu pouště jsou každý den škvařeny žhavým sluncem, a za ta staletí se proto osmahly dočerna. Spodní, sluncem nedotčené vrstvy však mají původní světlou barvu.

Na druhém břehu řeky Tierras Blancas, jen kousek od města, stojí asi nejdůležitější centrum kultury Nasca - ruiny Cauhachi. Zbývá z nich jen několik kamenných zdí a základy domů, mezi kterými vede pěšinka. Hm... dnešek byl dost poučný. A to jsme ještě neviděli to nejznámější. Na ruiny se dostáváme už se zapadajícím sluncem, které se v prašném oparu na obzoru skoro úplně ztrácí. Vidíme jen oranžovou kouli s nejasnými kraji na oranžovém obzoru. Celý západní obzor je zahalen do prachu a vypadá to, jako by mezi něj a nás někdo pověsil změkčující oranžový filtr. To je romantika!

Nasca je klidné pouštní městečko, kde ulice začínají ožívat teprve navečer. Slunce zapadlo, je příjemně, a tak se lidi vyrojili a začínají si užívat buď v jídelnách, nebo u vozíků na ulicích. I my si sedáme do jedné jídelny a dáváme si menu del día - slepičí polívku (v níž mi plave celý slepičí pařát) a kuře s bramborem a limonádu. Menu del día je vždycky stejně drahé jako jiné hlavní jídlo, v ceně je k němu ale i polévka a pití. A pokud člověku nevadí, že všude mají na menu del día podobná jídla, není ani tak drahé.

redakce Braunovin
0
Dosud nehlasováno

Čtěte také

Vzdělávací instituce Aesculap Akademie uspořádala sympozium Restart elektivních výkonů, které v přímém přenosu vysílala přihlášeným účastníkům prestižní konference Efektivní nemocnice. Pozvání přijali Roman Kraus, předseda senátního výboru pro zdravotnictví, Jan Bláha, přednosta KARIM Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, a Eckart Mayer, přednosta německé ortopedické kliniky AKH. Připravili jsme tři bloky, ve kterých vždy diskutovali dva hosté.

23.12.2020
Aktuality z B. Braun

Spotify, iTunes, Google Podcasts - na všech těchto platformách si teď můžete poslechnout podcast Medicína od společnosti B. Braun. O zdravotnictví nebo aktuálních tématech v medicíně vyprávějí lékaři, sestry, manažeři, ale i samotní pacienti. Ačkoliv podcast přináší řadu odborných názorů, nepochybně obohatí i posluchače z řad široké veřejnosti.

30.10.2020
Aktuality z B. Braun

Existuje klíč k nalezení optimální úrovně stresu v době koronaviru? K tomu se nám vyjádřil a popsal své zkušenosti z terénu zakladatel projektu #delamcomuzu Mgr. Pavel Pařízek, který v době krize řešil se svým týmem na dennodenní bázi problémy běžných občanů, pracovníků z první linie a fungoval dokonce jako „záchranná stanice“ expatů žijících na území České republiky. V průběhu pandemie se ukázalo, že hlavním stresovým faktorem epidemické krize nebyl jen samotný Covid-19, ale i sekundární dopady pandemie jako obavy o vztahy či práci.

08.07.2020
Aktuality z B. Braun