Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

Okolí Cuska

2. Leden 2012

Okolí Cuska

Přispáváme si, protože máme radost, že nemusíme ze stanu sklepávat led a rozmrazovat ponožky. Je sice chladno, ale teplá sprcha nás dostatečně zahřívá, a my se začínáme těšit na další slunečný den. K snídani máme moc dobrou arroz turque (tureckou rýži) od paní na ulici.

Dnes je celé město na nohou. Připravuje se na příští týden, kdy se bude slavit Inti Raymi, příchod letního slunovratu, což je nejdůležitější incký festival. Městem se táhnou procesí s alegorickými vozy pokrytými jednak barevnými indiánskými látkami, ale i bílými látkami, na nichž jsou nakreslené slícované incké kameny. V procesích jsou obzvlášť roztomilé děti, které mají tradiční kostýmy z barevných tkaných látek, krásné kloboučky a tancují do rytmu hudby. Doprava v centru a obzvlášť na Plaza de Armas je úplně ochromená, na ulicích se tísní stovky lidí a natahují krky, aby měli na ten festival barev a pohybu co nejlepší výhled. Je to paráda.

Hradby Sacsayhuamanu jsou vystavěné z obrovských kamenů sesazených přesně k sobě Den 304, pátek 18. 6.

K obědu se dostáváme na Mercado Central (Hlavní trh) naproti nádraží, kam jsme včera přijeli z Cuska. Trh je sice vyhlášeným místem, kde kralují chmatáci, ale přesto nám to nedá a musíme ho vidět. Je zastřešený, ale kolem něj je ještě „pás“ dalších malých stánků hlavně s ovocem (narovnaným na dřevěných stolcích), oříšky, cukrovou třtinou (v celých zelených stvolech nebo už nařezanou na malé žlutavé kousky) a praženou kukuřicí.

Na trhu teď není moc lidí, asi se většina baví na náměstí okukováním průvodu. Svádějí nás všelijaké rybí polévky, pečená kuřata a smažené ryby, my si ale na rohu sedáme k jedné příjemné paní. V jednom velkém rendlíku má brambory, ve druhém osmaženou kukuřici a osmažené zeleninové koule v těstíčku. Celé se to jmenuje rocoto relleno (plněný rudoch) a chutná to skvěle. Až budete v Cusku, doporučujeme ochutnat!

Cusco je přeplněné památkami na Inky i na Španěly. V kostele San Blas, asi půl kilometru od centra, poznáváme dost typickou španělskou stavbu se zavěšenými zvony viditelnými v ploché zvonici. Kostel vypadá úplně obyčejně, je postaven z cihel, ale pravý klenot najdete teprve uvnitř - nádherně vyřezávanou kazatelnu. Říká se o ní, že ji zhotovil indián, který jako zázrakem překonal těžkou nemoc a z vděčnosti k bohu se pak rozhodl zasvětit jejímu vytvoření celý život.

Na incké dokonalé slícované kameny jsme si už zvykli. Inkové se však u některých kamenů nespokojili jen s obyčejnou prázdnou plochou. Například na rohu ulic 7 Culebras a Plazoleta de las Nazarenas stojí třípatrový španělský dům postavený na inckých základech. Horní polovina fasády má jasně bílou barvu, spodní sestává ze zbytků incké zdi. Kameny ve zdi však nejsou obyčejné, protože na některých z nich jsou vytesáni klikatí hadi! Bohužel jsme se nedozvěděli, k čemu sloužili. Možná to dnes už ani nikdo neví.

Artesanía obložená pokreslenými kachlíkyBarevné kachlíky

V uličce Hatunrumliyoc spatřujeme další zajímavost Cuska - barevné kachlíky. Některé domy jsou totiž obložené kachlíky, na nichž jsou zachyceny různé scény. Mě asi nejvíc zaujal jeden obchod, jehož nápis nad vchodem hlásá „Artesanía Mendivil“. Obrázky inckých nádob a sošek a dvě velké postavy, všechno vyvedené na krásných, barevných kachlících, dávají tušit, co se v obchodě dá sehnat.

Máme docela štěstí na počasí. Nebe je modré, slunce jasné, a tak se skvěle fotí. Peru je vůbec fotogenické, jen je škoda, že lidé jsou tak plaší a focení nemají moc rádi. Po Cusku brouzdáme až do večera a vzpomínáme na poslední dny v horách.

Na autobusovém nádraží jsme si chtěli koupit jízdenku do Ayacucha, ale z Cuska tam v žádnou vhodnou dobu nejede přímý autobus. Proto pojedeme jen do Andahuaylas, kde přesedneme na bus do Ayacucha. Vlastně nás teď budou čekat dva dny, které strávíme cestou na pobřeží ne příliš rozvinutým venkovem - právě proto to bude trvat tak dlouho.

Den 305, sobota 19. 6.

Na poslední den v Cusku jsme si nechali místa, která už sice nejsou ve městě, ale dá se k nim snadno dostat - Qenko a Sacsayhuaman. Obě jsou podél silnice do Pisaku, takže se necháme vysadit z autobusu u Qenka a přes Sacsayhuaman (stojí přímo nad Cuskem) se vrátíme do města. Jelikož dnes večer zároveň odjíždíme z Cuska, batohy si necháváme v alojamientu a vyzvedneme si je až večer.

Abychom se dostali ke Qenku, musíme nasednout do stejného autobusu, jako kdybychom jeli do Pisaku. Před týdnem, cestou tam, už jsme vlastně jak Qenko, tak Sacsayhuaman zahlédli. Máme proto alespoň představu, kde vystoupit.

Qenko a Sacsayhuaman

Cestou na Pisac jsou za Qenkem ještě dvoje další ruiny - Puca Pucara a Tambo Machay. Nechceme se ale moc honit, a vzhledem k tomu, že musíme stihnout autobus, který jede pozdě odpoledne, necháme si je na jindy. Stejně by nám pak splynuly jen v jednu masu ruin, což bychom neradi.

Qenko leží na pravé straně silnice, napůl schované ve stínu stromů. Od Cuska je jen pár kilometrů, ale jelikož město leží v kotlině, je třeba nejprve vyšplhat do kopců, což za nás udělal autobus.

Pokud by někdo hledal impozantní ruiny, tak pro něj Qenko určitě není. Spíš je to jedno z těch menších míst, jejichž význam je zahalen do oparu minulosti a archeologové se o něm jen dohadují. Už sám název „Klikatá čára“, jak se jméno Qenko překládá, však dává tušit, že nejde o nic obyčejného.

Ze silnice Qenko vypadá jen jako obyčejná, trochu oblá skála. Před ní se nachází půlkruhové prostranství ohraničené nízkou kamennou zídkou, v jehož geometrickém středu se tyčí úzký, sedmimetrový kamenný „zub“, působící jako penis. To zajímavé se začne odhalovat až při pohledu zblízka.

Klikatá čára, jak zní překlad jména Qenko, mohla být používána pro krev rituálních obětí Už i ze silnice při bližším pohledu zjišťujeme, že skála není úplně přirozená. Zespoda se na vrchol táhnou vytesané schody a vrchol samotný je zarovnán do plošiny. Když stoupáme po schodech, objevujeme po stranách zajímavé, do skály vytesané obrazce. Skoro na vrcholu je podél schodů vytesána klikatá čára končící kruhovou jamkou, která dala místu jméno. Byla prý nejspíše používána při vykonávání rituálních obětí, kdy jí stékala krev. Brrr!!! Přímo na vrcholu jsou pak vytesány dvě dvoustupňové kruhové „bábovky“, jejichž význam si netroufnu odhadnout. Snad mohly mít něco společného se sluncem, s nímž bylo každé incké místo, ať už obřadní či obytné, nějak spojeno.

Samotná skála není jednolitá, nýbrž proděravělá jako cedník. Částečně to způsobila příroda, částečně lidé. Ti v ní vytesali tunely, z nichž největším se dá bez problému projít do jeskyně, jež měla nejspíš sloužit jako úkryt pro velký kamenný oltář. Nejspíš svědka dalších obětí...

Dáváme se na ústup, protože se Qenko začíná plnit lidmi, kteří se vypotáceli z turistického autobusu. Silnice klesá ke Cusku, takže se nám jde příjemně. Cestou si u indiánského klučíka kupujeme zmrzlinu, nebo tedy spíše zmrzlou ochucenou vodu na klacku… Blížíme se k Sacsayhuamanu, ruinám, které se tyčí přímo nad Cuskem. Za nimi v dálce vidíme hory, které jsou však už na druhé straně údolí Cuska.

Sacsayhuaman je asi poslední součástí starého Cuska, na které je možné spatřit, že bylo postaveno ve tvaru pumy. Tělo se rozkládalo v kotlině, kolem dnešního Plaza de Armas, a Sacsayhuaman představovalo pumí hlavu.

Pražský hrad je proti Sacsayhuaman "malá kůlnička"

I když Sacsayhuaman působí rozlehle, do dnešních dnů se z něj prý zachovala jen asi jedna pětina! Když to tak vidím, říkám si, že i Pražský hrad by proti němu byl malá kůlnička.

Součástí Sacsayhuamanu je i amfiteátr, umístěný na straně odvrácené od Cuska. Mezi ním a mohutným kamenným opevněním se rozkládá oblá skála - kopec Rodadero. Její povrch je pokryt přírodními rýhami směřujícími jedním směrem, asi směrem větru. Jejich vyhlazení však pomáhají i děcka, která se po nich kloužou dolů! Nám však slouží jako rozhledna, abychom si pohlédli tu nejimpozantnější část Sacsayhuamanu, která se zachovala - zubaté hradby.

Jak už jsem se zmínil, Sacsayhuaman představuje hlavu pumy, v jejímž tvaru Inkové Cusco postavili. Hradby Sacsayhuamanu jsou pak její zuby. Odpovídal by tomu i jejich tvar - 22 zubatých zakřivení, ve třech řadách nad sebou. Toto zvláštní zakřivení mělo svůj význam hlavně při obraně. Pokud někdo na hradby útočil, musel se alespoň k jedné stěně otočit bokem, čímž se částečně odkryl.

Hradby jsou vystavěny ve stejném stylu jako ostatní incké zdi - velké kameny jsou opracovány do nepravidelných tvarů, které však přesně zapadají jeden do druhého. Takové opevnění je dosti stabilní i při zemětřesení. V nejvyšším místě mají hradby výšku sedm metrů a po délce měří několik stovek metrů. Jejich nejzazší body dnes stojí jen kousek od domků, které se sem za ta staletí už stačily z Cuska „vyšplhat“.

Branou v nejnižší řadě hradeb se dostáváme dovnitř, a tady teprve můžeme pochopit, jak rozsáhlé vlastně jsou. Toto strategické místo nad Cuskem prý obývalo 5 000 vojáků, kteří měli na Cusko skvělý výhled. Město je asi 200 metrů pod námi a jeho červené střechy se zas tak moc neliší od světle hnědé okolních hor. Dobře vidíme Plaza de Armas s kostelem la Compaňía a katedrálou. Nad domy se tyčí i další kostely. Dny, kdy mělo Cusko opravdový tvar pumy, jsou dávno pryč. Dnes má asi 300 000 obyvatel, zabírá celé dno kotliny a šplhá už i na okolní kopce. Vypadá úplně jako malý La Paz.

Inti Raima - oslavy příchodu slunovratu

Nad prostranstvím mezi hradbami a kopcem Rodadero je čerstvě postaveno velké pódium a rozestavěny řady lavic. Za pět dní, 24. června, se totiž právě tady bude odehrávat hlavní část Inti Raimy, oslav příchodu slunovratu. Prostranství se naplní lidmi i účinkujícími, kteří budou předvádět každoroční rituály spojené s letním slunovratem. Cusco se nafoukne Peruánci i turisty, kteří budou chtít tuto velkolepou oslavu shlédnout. My už ale budeme pryč. Dnes tu jsou zatím jen lavice a na zbytku prostranství se pasou lamy a alpaky.

Ještě než se vydáváme po staré incké stezce dolů do Cuska, zastavujeme se u jakési obdoby obrovského Ježíše Krista, jenž se tyčí nad Rio de Janeirem. Zdejší Kristus je sice stejně bílý a stojí nad městem, jeho umístění ale přeci jen není tak impozantní a i výškou za svým vzorem z Ria dost zaostává. Přehled o Cusku má však i tak dobrý…

Kamenná stezka od Sacsayhuamanu nás po deseti minutách přivádí k prvním domům. Zastavujeme se hned u první restaurace a u fešné babičky se občerstvujeme chichou, oblíbeným peruánským alkoholickým nápojem. Po strmých ulicích pak pokračujeme dál dolů do Cuska.

Cusko už nám toho ukázalo dost, tak je čas popojet dál. Taxi nás dováží na autobusové nádraží, odkud v šest večer, ještě před západem slunce, odjíždíme. Po silnici stoupáme nad město, jež nám pak mizí za vyprahlými kopci. Planina, kterou budeme projíždět celou cestu do Ayacucha, je stejně vyprahlá a nehostinná. Ostatně jako velká část horského Peru. 

redakce Braunovin
0
Dosud nehlasováno

Čtěte také

Významní čeští nefrologové po zahájení očkování proti covidu-19 oslovili Ministerstvo zdravotnictví, aby při vakcinaci zařadilo do prioritních skupin i dialyzované pacienty. Přístup k očkování se podařilo zajistit a dialyzovaní už mají dostupnější i preventivní léčbu.

30.04.2021
Aktuality z B. Braun

Společnost B. Braun rozšířila své portfolio vstřebatelných hemostatických prostředků z oxidované celulózy o nového benjamínka: Cellistypt® N-W. Nejnovější zpevněná fibrilární forma Cellistypt® N-W byla designována tak, aby vyhověla speciálním potřebám laparoskopické chirurgie.

05.05.2021
Aktuality z B. Braun
Lucie Stejskalová je šťastně vdaná, má dvě krásné dcery a pracuje v cateringové společnosti jako kuchařka. Od malička sportovala a láska k pohybu jí zůstala. Dnes je Lucii čtyřicet let, běhá Spartan Race a má za sebou několik triatlonových závodů. Přestože je ve výborné fyzické kondici, postihla ji stresová inkontinence. Řešení našla až v pomůcce Diveen®.
10.03.2021
B. Braun pro život