Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

Melbourne

1. Listopad 2008

Melbourne

Centrum Melbourne je jako ve většině australských měst postaveno jako čtvercová síť s kolmými ulicemi. Proto se tu snad ani nedá zabloudit ...

Do Melbourne přijíždíme už za šera. Navečer je chladno, tak se snažím co nejrychleji dostat do hostelu. Centrum Melbourne je jako ve většině australských měst postaveno jako čtvercová síť s kolmými ulicemi. Proto snad ani nemůžu zabloudit - na celé cestě, i když je to jen 1,5 kilometru, zahýbám jen za dva rohy. Uprostřed je navíc pěší zóna a jde se mi příjemně.

Hostel je klasický - noclehárny s několika postelemi a společné sprchy. Jedinečný je systém úschovných skříněk. Stejný klíč pasuje do skříňky v pokoji a i do druhé skříňky v kuchyni, sloužící na odkládání jídla a nádobí (to každý dostává při příchodu). Lednice v kuchyni spíš vypadá jako malý mrazicí box, do kterého by se vešlo několik lidí. Tenhle systém mají vymyšlený skvěle. A přitom je to jedno z nejlevnějších míst, kde jsem v Austrálii nocoval!

Nejdřív si jdu koupit večeři, ale supermarket, co mi byl doporučený, je drahý. Budu muset najít něco levnějšího. Nejen kvůli čtyřem dnům v Melbourne, ale i protože si chci koupit něco, co by mi vydrželo po celou dobu, co budu ve Francouzské Polynésii a na Velikonočním ostrově. Očekávám, že tam bude strava dost drahá. Na půl hodinky si sedám k Internetu (i když ten je taky drahý). Táňa mi poslala dopis, ve kterém píše, že ji asi za pár dnů budu mít zase na krku. Rozhodla se, že za mnou přiletí do Jižní Ameriky! Hurááá!!!

Den 240, pátek 16. 4. 1999

Oj, někdo ztratil peněženku!Oj, někdo ztratil peněženku!První moje cesta vede ráno na poštu. Dnes nebo zítra musím poslat balík, tak zjišťuju ceny a taky jestli si můžu koupit nějakou krabici.

Na pěší zóně Swanston Mall v centru je ráno docela živo. Swanston Mall je jen poloviční pěší zóna, protože po ní jezdí tramvaje a taxíky. Přímo uprostřed, na křižovatce dvou hlavních tříd, je na vysokém domě připevněný obrovský panel, na který se promítají zprávy, ukazuje se čas nebo předpověď počasí.
Asi začíná podzimní výprodej, protože na padesáti metrech se hned ze tří velkých obchodů ozývá lákání zákazníků na výjimečné slevy a přede dveřmi dalšího dokonce stojí prodavač s mikrofonem a vyvolává, co všechno se dá za neuvěřitelně nízké ceny koupit.

Na stejné ulici hrají žebráci na housle, saxík nebo harmoniku. Jeden podnikavý dědula se dokonce celý namaloval na šedivo, oblékl si šedivý oblek a stojí teď uprostřed pěší zóny jako socha. Vypadá dost věrně. Ani se nehne, a jakmile mu někdo dá pár mincí do klobouku na zemi, pomaloučku vytáhne z kapsy v saku kapesník (šedivý) a jakoby dojetím si utře slzy. Na téhle pěší zóně se prostě člověk nenudí.

Obcházím několik knihkupectví, protože si chci koupit průvodce Lonely Planet o Chile, Bolívii, Peru a Ekvádoru. Náhoda mě přivádí do obchodu, kde mají tento týden slevy, a tak aniž jsem to zamýšlel, je nakonec mám o 20 % levněji. I v tomto knihkupectví prodávají mapu světa po australsku s Austrálií nahoře a Evropou dole. Dobrá recese!

V informační kanceláři za radnicí si na dvacet minut sedám k Internetu, který poskytují zadarmo, a pak se vydávám brouzdat městem. Melbourne je typické svými zelenožlutými tramvajemi křižujícími centrum. Kolem centra navíc pořád dokolečka jezdí tramvaje tmavě červené a další stejně „burgundská“ tramvaj byla předělána na pojízdnou restauraci. Viděl jsem ji včera večer a ve světle pouličních lamp vypadala kouzelně.

Melbourne je typické svými zelenožlutými tramvajemi křižujícími centrumMelbourne je typické svými zelenožlutými tramvajemi křižujícími centrumV Melbourne se prolíná staré s novým a není neobvyklé vedle sebe vidět věž kostela a skleněný mrakodrap. V nákupním středisku Melbourne Central je dokonce zachována vysoká zděná věž, součást továrny, která na tomto místě dříve stávala. Věž je „přikrytá“ gigantickým skleněným kuželem, kterým do nákupního centra proniká světlo.

Na pěší zóně se zastavuji v informačním kiosku, kde mi jsou konečně schopni říct, kde najdu pořádný supermarket. Je to divné, ale v centru žádný není. Musím zajít do sousední čtvrti Fitzroy. Mohl bych jet tramvají, ale pěšky člověk město přeci jen pozná líp.

Cestou do Fitzroye míjím velký kamenný State House of Parliament. Sloužil jako dočasné sídlo parlamentu, než byl v Canbeře (1927) dostavěn parlament prozatímní (dnes Old Parliament). Ten sloužil do doby, než byl v roce 1988 postaven parlament současný. Mimochodem ještě před existencí Canberry se o titul hlavního města Austrálie praly Sydney a Melbourne. Když se pak rozhodovalo o stavbě úplně nového hlavního města, byl přijat zákon upravující jeho geografickou polohu. Říkalo se v něm, že nové hlavní město musí být alespoň 100 mil (160 km) od Sydney i Melbourne.

Baráčky ve Fitzroy jsou skvěle strakatě barevné a zase mi připomínají divoký Západ nebo New Orleans. Podobně jako Adelaide nebo Ballarat. To dělají ta dřevěná podloubí nesoucí zastřešené balkony. Supermarket je postaven naproti těm nejmalebnějším stavbám a moc se sem nehodí. To ale asi nikoho nepálí.

Kupuju si jídlo na dva dny a taky tři skleničky arašídového másla pro pobyt v Tichomoří. Tam už mi bude stačit koupit jen chleba a z vodovodu si načepovat vodu. Ve Francouzské Polynésii mají prý být levné bagety a na Velikonočním ostrově taky snad nějaké pečivo seženu.

Z Fitzroy se vracím do centra. Cestou se zastavuju ve Fitzroy Garden - krásném parku s nízkými trávníky, jezírky a občasným bludištěm keřů. Dávám si oběd a modlím se, aby nezačalo pršet. To je pak na nic a nedá se venku jíst.

Cook’s CottageCook’s CottagePěšinky ve Fitzroy Garden jsou navrženy tak, aby při pohledu seshora vytvářely Union Jack, jak Britové říkají pruhům na své vlajce. V jeho středu je model tudorské vesnice, dar městu Melbourne za pomoc poskytnutou zásobováním základními potřebami za 2. světové války. Nejzajímavější ve Fitzroy Garden je ale určitě Cook’s Cottage (Cookova chata). Byla sem přivezena roku 1934 z anglického Yorkshire, není však jisté, zda v ní James Cook vůbec kdy žil. I tak je malebná (jako pravá venkovská anglická stavba), a to přestože je teď kolem ní postaveno lešení.

Když vycházím z Fitzroy Garden, ocitám se na Collins Street, kde je jen pár kroků od Fitzroy Garden největší neoficiální atrakce Melbourne - záchodky hotelu Regent Sofitel. Jejich atraktivnost nespočívá v tom, že by si každý mohl sednout na zlatou záchodovou mísu nebo si umýt ruce v šampaňském tekoucím z kohoutku, ale v jejich poloze. Jsou totiž umístěny vedle restaurace ve 35. patře a z jejich panoramatického okna sahajícího od stropu až na zem (nic pro ty, co trpí závratí) je skvělý výhled na východní Melbourne. Stačí se jen vplížit do hotelu, nastoupit do výtahu a zmáčknout číslo 35.

Poslední dnešní věc před spaním je docela důležitá - balím balík, který budu zítra posílat domů. V batohu už se mi toho nashromáždilo až až, takže tentokrát je balík pěkně těžký. Bodejť ne, když poslední zásilku jsem posílal z Kuala Lumpur.

Den 241, sobota 17. 4. 1999

Bydlím přímo v Chinatown (Čínská čtvrť), takže všude kolem mám Číňany nebo jiné Asiaty. Melbourne mi připadá víc kosmopolitní než kterékoli jiné město v Austrálii (kromě Coober Pedy, samozřejmě), protože počet nebělochů je tu daleko vyšší.

Za rohem od hostelu je další cizí enkláva - řecká. Jsou v ní řecké obchůdky, kavárničky a cestovní kanceláře. Včera jsem cestou do Fitzroy zase šel kolem několika řeckých lékařských praxí. Melbourne je prý třetí největší město co do počtu Řeků na světě, po Aténách a Soluni.

Queen Victoria MarketQueen Victoria MarketV uličce, kde je hostel, dřepí jedna asijská restaurace vedle druhé. Čínské, vietnamské, thajské. V jedné jsou za oknem dokonce skvěle vyvedené atrapy pokrmů, jež nabízejí - a vypadají jako čerstvé.

Stavuji se v kanceláři QANTASu, abych potvrdil svůj odlet. Úředník si nejdřív prohlíží moji letenku, pak něco v počítači a celkem klidně mi oznamuje, že místo Melbourne-Auckland mám zarezervován let Melbourne-Honolulu a že let do Aucklandu na datum, kdy chci letět, je vyprodaný. To je teda fór. Na letence sice mám Melbourne-Auckland, ale asi bych už nikdy neměl věřit svým očím. Úředník chvíli něco klepe do počítače a nějak mě do pondělního letu dostal. Nemůže však ověřit rezervaci následných letů (Auckland-Papeete-Velikonoční ostrov-Santiago), protože už spadají pod LanChile. Zavolat na LanChile taky nejde, protože je víkend a oni otevírají znovu až v pondělí v devět hodin ráno. To už budu dávno na letišti, takže i když jim zvolám a zjistím, že nejsem v letu Auckland-Papeete, bude stejně pozdě něco podnikat. Nezbývá mi než pevně věřit. Pokolikáté na téhle cestě?

Dnes chci domů poslat balík, proto se jdu do města podívat po nějakých maličkostech. Kupuji pár pohledů a samozřejmě bumerang, typickou zbraň Austrálců. Vše balím do krabic a odnáším na poštu. Balík má přes 7,5 kilo! S předešlými balíky je to celkem snad 18 kilo! Nemám u sebe tolik peněz, tak platím kreditkou.

I v sobotu je pěší zóna plná života. Hudebníci hrají, navíc tu vidím pár lidí kreslících barevnými křídami na chodník nebo velké čtvrtky nalepené na zemi. Jsou fakt dobří, a přesto si musí takhle přivydělávat.
Už jsem v Melbourne třetí den, ale ještě jsem nebyl na druhém břehu řeky Yarra, jež tvoří jižní hranici centra. Za ní začínají rozsáhlé parky a podél se táhne promenáda a tzv. komplex Southgate.

V centru je spousta pěkných budov. Cestou k Southgate míjím zcela evropskou katedrálu sv. Pavla postavenou v gotickém stylu a přes ulici se dostávám k nádraží Flinders Street, dlouhé kamenné budově, stylem připomínající pražský Obecní dům. Provoz na křižovatce mezi katedrálou a nádražím řídí policistka v širokém klobouku. Její kostičkovaná páska mi připomíná kostičkované pásky na kloboucích britských policajtů.

Živá sochaŽivá sochaTěch vzpomínek na Evropu je ale víc, například mladík hrající před nádražím na dudy. Počet lidí, kteří si takhle přivydělávají, je dost vysoký, klasických žebráků je však vidět hodně málo. I v tom je možná jeden rozdíl mezi „prvním“ a „třetími“ světy. V materiálně rozvojových zemích se vymlouvají na to, jak jsou chudí, ale místo aby se pokusili vydělat si peníze alespoň minimální snahou, radši se poflakují po ulici a otravují žebráním majetnější jedince. V „prvním“ světě podobní lidé většinou nezahálejí a dají se do nějaké práce, třeba i jen stojí na ulici jako nabarvená socha, která ale spoustu lidí pobaví, místo aby jen lamentovali nad tím, jak k nim byl osud nepříznivý. Samozřejmě že se taky najdou flákači, ale jejich poměr k neflákačům je zcela obrácený než v zemích „třetího“ světa.

Od nádraží vede k Southgate na druhé straně Yarry docela odvážně řešená lávka. Southgate je plná butiků, kaváren a restaurací, ale celkem nic mě tam netáhne, protože spontánní „program“ na promenádě před ní je o dost zajímavější.

Promenáda je oblíbeným korzovacím místem Melbourne, což samozřejmě přitahuje baviče a různé podnikavce. Přímo před Southgate se vykecává jeden mladíček, zatímco o kousek dál stojí další člověk-socha. Je celý zlatý a opět se pohne jen v případě, že mu někdo do krabice hodí peníze. Pak pomalu zvedne ruku ke klobouku, jako by chtěl pozdravit a poděkovat. Na kamenných schodech jezdí kluci na skateboardech a pár jich trénuje i na horských kolech.

Procházím se podél řeky a dívám se zpátky k centru, jehož mrakodrapy teď zabírají celý severní obzor. Nádraží Flinders Street proti nim vypadá jako kamenná hračka.

Na západním konci promenády stříká přímo z chodníku vodotrysk. Tvoří jej tři prstence trysek a kolem nich jsou v zemi zabudována barevná světla. Zkusím se sem podívat po setmění.

Dopoledne jsem si na čtvrtou hodinu rezervoval ve State Library (Státní knihovně) půl hodiny na Internetu (další místo s přístupem zadarmo), tak se vracím přes celé centrum až na Swanston Walk a dál nahoru ke knihovně. Jsem na Internetu sice jen půl hodiny, ale i to se mi hodí, protože už píšu další příspěvek pro Cesty a v Melbourne je Internet docela drahý.

Promenáda před obchodním komplexem South Gate je plná vtipálků, co si chtějí vydělat pár dolarů.Promenáda před obchodním komplexem South Gate je plná vtipálků, co si chtějí vydělat pár dolarů. Živá socha na Swanston WalkZ knihovny se vydávám k Southgate a sedám si na chvíli do parku Queen Victoria Garden. Stmívá se a ochlazuje, ale teď v podvečer jsou podzimní barvy přírody na slunci prostě fantastické. Ani si nepamatuju, že by u nás byl podzim tak krásný. Nejspíš je to tím, že ve stejnou roční dobu už je u nás větší zima a mě se v zimě většinou procházet nechce.

Teď je skvělé světlo na fotky. Vracím se na most mezi nádražím a Southgate. Slunce zapadlo a za chvíli je úplná tma. Scházím dolů na promenádu a jdu se podívat k fontáně. Najednou se z vysokého železného stožáru ozve zahučení, vyšlehne vysoký plamen a osvětlí celé okolí. Žár úplně cítím na tváři. Není to žádná porucha potrubí, protože plamen po pár vteřinách zhasíná, aby se se stejným hukotem objevil na dalším stožáru. Takhle cestuje po všech stožárech na promenádě. Z posledního přeskočí zase na první a celé kolečko se opakuje znovu. Tak to jde pár minut, až najednou plameny vyšlehnou ze všech stožárů najednou a... je konec. Pěkná šou.

Zastavuju se před fontánou. Vidět je už zdálky, protože je zespodu osvětlena oněmi barevnými reflektory. Skáčou po ní děti, kterým se líbí, že nevědí, ze kterého místa vytryskne další proud vody. Zdá se, že tahle promenáda je večer plná speciálních efektů.

Když se vracím do hostelu, umělecká produkce na pěší zóně v centru není ještě zdaleka u konce. Tentokrát na křižovatce rozbila svůj stan rocková skupina s celou svou aparaturou. Prodávají i své kazety a CD. To je teda dobré - skupina, co má už i svoje CD, hraje na ulici…

Noční Chinatown vypadá úplně jinak než denní. Čínské krámky svítí do tmy a nad restauracemi září barevné neony lákající zákazníky. Čínská čtvrť je všude stejná - pestrá a barevná. 

David Kučera

David Kučera
0
Dosud nehlasováno

Čtěte také

Vzdělávací instituce Aesculap Akademie uspořádala sympozium Restart elektivních výkonů, které v přímém přenosu vysílala přihlášeným účastníkům prestižní konference Efektivní nemocnice. Pozvání přijali Roman Kraus, předseda senátního výboru pro zdravotnictví, Jan Bláha, přednosta KARIM Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, a Eckart Mayer, přednosta německé ortopedické kliniky AKH. Připravili jsme tři bloky, ve kterých vždy diskutovali dva hosté.

23.12.2020
Aktuality z B. Braun

Spotify, iTunes, Google Podcasts - na všech těchto platformách si teď můžete poslechnout podcast Medicína od společnosti B. Braun. O zdravotnictví nebo aktuálních tématech v medicíně vyprávějí lékaři, sestry, manažeři, ale i samotní pacienti. Ačkoliv podcast přináší řadu odborných názorů, nepochybně obohatí i posluchače z řad široké veřejnosti.

30.10.2020
Aktuality z B. Braun

Existuje klíč k nalezení optimální úrovně stresu v době koronaviru? K tomu se nám vyjádřil a popsal své zkušenosti z terénu zakladatel projektu #delamcomuzu Mgr. Pavel Pařízek, který v době krize řešil se svým týmem na dennodenní bázi problémy běžných občanů, pracovníků z první linie a fungoval dokonce jako „záchranná stanice“ expatů žijících na území České republiky. V průběhu pandemie se ukázalo, že hlavním stresovým faktorem epidemické krize nebyl jen samotný Covid-19, ale i sekundární dopady pandemie jako obavy o vztahy či práci.

08.07.2020
Aktuality z B. Braun