Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

Chillán

3. Červen 2009

Chillán

Feria de Chillán je jedním z nejvyhlášenějších trhů v Chile. Má být barevný ovocem, zeleninou a místními rukodělnými výrobky. Na asijské trhy sice nemá, ale barevný opravdu je. Stolky s produkty zemědělců se střídají s krámky s hovězím a rybím masem.

Na jih za větší zimou

Den 254, čtvrtek 29. 4. 1999

Vstávám dřív, abych stihl autobus do Chillánu v osm hodin. Takhle po ránu je pěkná zima, až mi jde pára od pusy. Těch pár stanic metrem na Terminal de Buses Alameda zvládám tak rychle, že jsem tam snad půl hodiny před odjezdem. Meziměstských autobusových nádraží je v Santiagu víc, ale tenhle používají jen dvě společnosti, shodou okolností asi ty nejlepší - Tur-Bus a Pullman. Kromě nich je v Chile ještě pěkná řádka dalších autobusových společností (většinou regionálních), a ty, pokud vůbec jezdí i do Santiaga, používají jiná nádraží.

Autobusové nádraží je překvapivě čisté, není to žádná špinavá díra jako v některých hlavních asijských městech. Bus přijíždí o trochu později, ale je tak čistý, že se mohl zdržet klidně třeba v myčce. Fungující sklápěcí sedadla, deky, kdyby náhodou byla zima, nezbytné video a na batoh v zavazadlovém prostoru dokonce dostávám lísteček. Zdá se, že mají všechno dobře zorganizované. Vyjíždíme, i když nejsme plní, což by se v Asii stát nemohlo. Tady mají jízdní řád, kdežto v Asii je většinou jedinou rozhodující podmínkou k odjezdu plný autobus. Předměstí Santiaga jsou oproti centru dost ošuntělá. Povalují se po nich odpadky a občas i nějaký ten vrak auta. Andy opět nejsou kvůli smogu skoro vidět. Projíždíme kolem vyloženě chudinských čtvrtí, ve kterých je špína a domky se v prašných nevydlážděných ulicích tlačí jeden na druhý. Odsud budou pravděpodobně pocházet všichni ti chudí prodejci všeho možného, jichž je během dne plné centrum. Ten rozdíl je fakt velký.

Rybí krámeček na čtyřech metrech čtverečníchRybí krámeček na čtyřech metrech čtverečníchJe podzim a pole kolem cesty už jsou sklizená a zoraná čekají na další jaro. Střední Chile je známé taky svou produkcí vín, takže množství vinic na jih od Santiaga není žádným překvapením. Některé z nich už jsou úplně holé, jiné vinohrady ještě září červenou nebo žlutou barvou neopadaných listů. Až na ty Andy tyčící se na východě mi to připomíná jižní Moravu.

Na obveselení nám z videa pouštějí nějaký americký karate film se španělskými titulky. Daleko lepší je ale dívat se ven. Krajina začíná být trochu pustší a občas projedeme malým městem nebo vesnicí. Někdy stavíme na nádraží, ale zastávky nejsou zbytečně dlouhé. Chile asi přeci jen patří k těm vyspělejším zemím.

Se zvětšující se vzdáleností od Santiaga začínají na obloze přibývat mraky a asi v polovině cesty (200 kilometrů od Santiaga) už je obloha úplně olověná. Zastavujeme u motorestu na oběd. Jako ve všech chilských restauracích je tady na mě ale draho - nechce se mi dávat skoro tři dolary za to úplně nejobyčejnější jídlo.

Chillán

Tady na jihu se podzim hlásí silněji než v Santiagu, a tak ač do Chillánu přijíždím něco po druhé hodině odpoledne, město vypadá šedivější, než asi ve skutečnosti bude, protože nad ním od obzoru k obzoru visí šedivá clona mraků. Je o dost chladněji než v Santiagu (jsem o 400 kilometrů jižněji) a všude se povaluje spadané listí. Chillánské domy a ulice jsou mírně zanedbané, takže mi to dost věrně připomíná podzim v nějakém českém městečku.

Ubytovávám se v jednom penzionu, což je vlastně rodinný domek, jehož horní patro je uzpůsobeno pobytu hostů - tři obytné místností, něco jako obývák (s nezbytnou televizí) a koupelna. V ní je dokonce i pračka. Mohl bych si nechat vyprat, ale dát za kilo prádla dva dolary, to už bych si skoro mohl všechno koupit nové. V ceně ubytování je zahrnuta i snídaně, takže se o ni nebudu muset starat.

Domečky jako v EvropěDomečky jako v EvropěJako vždy i tady se hned vydávám na procházku, abych alespoň trochu využil těch pár hodin zbývajících do setmění. Čím déle se procházím ulicemi, tím větší mám pocit, že jsem v nějakém podzimním českém městečku. Podobné domy, záplatované chodníky, spadané listí, šero. Ulice jsou ale dobře značené, a tak se bez problémů dostávám na hlavní náměstí nazvané, jak je v Latinské Americe dobrým zvykem, Plaza de Armas (Armádní náměstí). Je hezky vydlaždičkováno, s lavičkami a stromy, a nebýt tak pochmurného počasí, skvěle by se tady sedělo a pozorovalo cvrkot místního života.

Hledám supermarket, kde bych si koupil něco k jídlu, ale musím se několikrát ptát. Rady místních mě nakonec dovádějí na správné místo - do velkého a docela moderního obchodního domu, v jehož přízemí si v opravdovém supermarketu kupuju, co chci.

Je sice zataženo a zima, ale nějak mi to nevadí. Alespoň můžu vidět, jak vypadá pravý chilský podzim. V parku na Plaza Independencia si sedám na lavičku a dávám se do pozdního oběda. Zrovna tady cvičí dívky ze střední školy, a když běží kolem mě, uculují se, jako by cizince viděly poprvé. S nimi se navíc uculuje i jejich paní učitelka.

Dneska už toho moc nepodniknu, takže se jdu jen podívat na vlakové nádraží, abych se zeptal na vlaky zpět do Santiaga. Cestou se zastavuju v jednom z místních kostelů. Přestože je v něm zima, vzbuzuje ve mně hřejivý pocit. Pocit něčeho, co znám i z domu a co jsem třeba v Asii vůbec neměl. Chvilku sedím, dívám se na oltář a říkám si, že je zvláštní, jak mi tohle městečko, tak daleko od mého domova, připadá povědomé a blízké, jako bych byl někde v Čechách.

Z nádraží se vracím kolem kina, abych se podíval, jestli nedávají něco smysluplného. Před kinem ale narážím akorát tak na plakáty erotických filmů, které tady evidentně běží každý den. To asi místním lidem k zábavě stačí.

Den 255, pátek 30. 4. 1999

V popředí ovoce s názvem „pepino“ - pro Čechy legrační pojmenování, pro všechny výborná chuťV popředí ovoce s názvem „pepino“ - pro Čechy legrační pojmenování, pro všechny výborná chuťFeria de Chillán je jedním z nejvyhlášenějších trhů v Chile. Má být barevný ovocem, zeleninou a místními rukodělnými výrobky. Na asijské trhy sice nemá, ale barevný opravdu je. Stolky s produkty zemědělců se střídají s krámky s hovězím a rybím masem. Před jedním krámkem s košíky si chci vyfotit pěknou mladou majitelku, ale stydí se (asi si nevěří), tak jsou na mojí fotce nakonec jen košíky bez tohohle krásného květu. Jiná paní se před svými paprikami zase nestydí a ještě se na mě usmívá (ale zase není tak pěkná). Každý mi nabízí svoje produkty a ještě přidá úsměv. V tom sychravém počasí to působí tak trochu z jiného světa.

Začíná trochu poprchávat. Hned naproti trhu je velký obchoďák, tak se tam jdu schovat. Už jsem se smířil s tím, že v téhle oblasti se nesetkám s žádnou přehršlí indiánů, tak se alespoň podívám, jak jsou na tom v takovém obyčejném městě s „konzumem“. Je to několikapatrové moderní centrum s proskleným atriem, ochozy spojenými eskalátory a kromě supermarketu samozřejmě kupou obchodů a obchůdků. Hemží se to tady reklamami na mobilní telefony a v nejvyšším patře je kino. Kavární stolečky na ochozech jsou obsazené mladými lidmi a všude se hemží lidé s nákupními taškami.

Ta moje neznalost španělštiny mě někdy docela omezuje. Chtěl bych se dostat do Chillán Viejo (Starý Chillán), ale v informační kanceláři jsem se na to zeptat ještě dokázal. Ještě horší to ale je s lidmi na ulici. Mluví strašně rychle a já navíc nemám vůbec ponětí o topografii města. Nakonec přeci jen nasedám do jednoho ze starých rozhrkaných autobusů, který by měl jet tam, kam potřebuju. Řidič mi to potvrzuje a slibuje, že mi řekne, až budeme na místě.

V Chillánu, přesněji v jeho staré části, se narodil Bernardo O’Higgins, osvoboditel Chile. Dnes zde tohoto chilského hrdinu připomíná Parque Monumental Bernardo O’Higgins, kam právě mířím. Chillán Viejo se od Chillánu moc neliší. Stejné ulice, stejně mírně zanedbané domy. Stejní lidé zachumlaní v bundách a stejný déšť. Je to opravdu, jako bych byl v nějakém průměrném českém městě někdy na podzim.

Řidič asi zapomněl, a tak je dobře, že jsem cestu sledoval sám a odhadl, kde asi vystoupit. Řidič mi to po mém dotazu potvrzuje a ukazuje na park s velkou kamennou zdí. „Támhle to máš,“ říká. Mírně poprchává a tak venku není ani noha. Stejně tak v parku. Kdo by taky chodil ven, když může být v suchu, že…

Feria de Chillán - čekání na zákazníkaFeria de Chillán - čekání na zákazníkaParque Monumental moc monumentální není, za což nemůže jeho velikost, ale spíš různé chápání slova monument v češtině a španělštině. Pro nás je to něco velkého, ve španělštině jde o památník (což je ale taky pravý význam slova monument, o kterém si my Češi myslíme, že musí být obrovský - odtud tedy ten zmatek). Takže stojím před O’Higginsovým památníkem a koukám na kamennou zeď vysokou asi 6 metrů a desetkrát tak dlouhou, na níž jsou vyobrazeny výjevy z jeho života. On sám tomu všemu „předsedá“ v podobě sochy na koni stojící uprostřed parku. V tom dešti to vypadá docela opuštěně...

Vyrážím pěšky zpět do Chillánu. Teď už vím kudy, takže se můžu v klidu projít a nemusím utrácet za městkou dopravu. Tu většinou obstarávají staré rozhrkané americké autobusy dodge nebo GM. Musí tady sloužit určitě už několik desítek let.

Ta podobnost Chillánu s českými městy mě fascinuje. Buď už jsem tak dlouho z domu, že jsem zapomněl, jak takové české město vypadá, a stačí mi jen to, že tady vidím kostely, nebo na té podobnosti opravdu něco bude. Chtělo by to slyšet názor ještě někoho jiného. Brouzdám se spadaným listím jednou z předlouhých ulic (teď jdu kolem bloku s čísly domů nad 2000), a když míjím postranní ulice, které jsou většinou jen škvárové, začíná se mi docela stýskat po domově. U nás to sice není zdaleka dokonalé, ale je to „u nás“.

I do Chillánu dorazily supermarkety. Ráno jsem si myslel, že nějaký jen těžko najdu, ale teď míjím už třetí a nevypadá to, že by měl nouzi o zákazníky. Vlastně je úplně přecpaný lidmi a na parkovišti (to není ale moc velké) se tísní auto vedle auta. V úseku masa mě šokovali prodavači. Na puse mají roušky - asi aby nepoplivali maso, nebo co. Něco takového jsem neviděl ani doma a ani třeba v Austrálii! S obchody je to tady podobné jako u nás. Člověk narazí na „socialistické“ sámošky i „kapitalistické“ supermarkety. Mají skoro všechno, i když výběr je trochu omezenější než u nás. Jako všude i tady se ale lidé poddávají konzumu strašně rádi.

Zítra odjíždím do Valparaísa, jež je na břehu Tichého oceánu, kousek za Santiagem. To znamená, že se budu vracet celou cestu do Santiaga a pak se přes hory přehoupnu k moři. Jsem zvědavý, i když si nedělám iluze, že by se v něm na podzim dalo koupat. Škoda že tady v Chillánu nemůžu zůstat ještě déle. Ty pestrobarevné domky, parky a „evropské“ ulice se mi docela líbí, přestože Chillán je jen průměrné chilské město. Nebo možná právě proto.

David Kučera

David Kučera
0
Dosud nehlasováno

Čtěte také

Lucie Stejskalová je šťastně vdaná, má dvě krásné dcery a pracuje v cateringové společnosti jako kuchařka. Od malička sportovala a láska k pohybu jí zůstala. Dnes je Lucii čtyřicet let, běhá Spartan Race a má za sebou několik triatlonových závodů. Přestože je ve výborné fyzické kondici, postihla ji stresová inkontinence. Řešení našla až v pomůcce Diveen®.
10.03.2021
B. Braun pro život

Vzdělávací instituce Aesculap Akademie uspořádala sympozium Restart elektivních výkonů, které v přímém přenosu vysílala přihlášeným účastníkům prestižní konference Efektivní nemocnice. Pozvání přijali Roman Kraus, předseda senátního výboru pro zdravotnictví, Jan Bláha, přednosta KARIM Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, a Eckart Mayer, přednosta německé ortopedické kliniky AKH. Připravili jsme tři bloky, ve kterých vždy diskutovali dva hosté.

23.12.2020
Aktuality z B. Braun

Spotify, iTunes, Google Podcasts - na všech těchto platformách si teď můžete poslechnout podcast Medicína od společnosti B. Braun. O zdravotnictví nebo aktuálních tématech v medicíně vyprávějí lékaři, sestry, manažeři, ale i samotní pacienti. Ačkoliv podcast přináší řadu odborných názorů, nepochybně obohatí i posluchače z řad široké veřejnosti.

30.10.2020
Aktuality z B. Braun